15.03.15

Rozumíte své kočce?

Kočky mě provázení téměř celým životem. Již v dětství jsem přinesla domů každé zatoulané nebo
Draco Atton Moravia alias Sir Mumislávek
nabízené kotě. Vždy to byly jen kočky domácí, jejichž počet doma se pohyboval dle náhodné situace, někdy dosáhl i výše šesti kusů. I když jsem si vždy přála chovat nějakou ušlechtilou kočku, dodnes zůstalo u chovu koček domácích. Současný stav naší „smečky" dosáhl čísla čtyři. Jsou to kočky různých věkových skupin, od desetiletého seniora po roční kočičku. Všechny kočky mají stejnou krev - jedná se o babičku, dceru a její dvě děti. Když přemýšlím nad jejich povahami, můžu říci, že každá z nich je obrázkem určité povahy. Zdá se, že jim celkem rozumím, vím co od nich čekat nebo jakou mají momentálně náladu. Ale výjimka potvrzuje pravidlo a jelikož je kočka tvor velmi osobitý, mnohdy mě překvapí.

Tak jako lidé mají různé povahy, i kočky se vyznačují typickými povahami - cholerické, přátelské, bojácné, odvážné, temperamentní nebo flegmatické a mnoho dalších. A od druhu této povahy se potom odvíjí naše chování k domácímu mazlíčkovi. Samozřejmě určité znaky, mimika či gestikulace, kdy vyjadřují ať už pohodu a spokojenost nebo strach, jsou u všech koček stejné. Rovněž i hlasové projevy u koček, jimiž vyjadřují své nálady nebo potřeby, jsou stejné. Pokud jsme těsně spjatí se svým miláčkem, poznáme dle těchto projevů jeho potřeby nebo nálady a porozumíme jim.


Naše nejstarší kočka je typ cholerika. Je velmi náladová a již ráno nám dává najevo svou dobrou či zlou náladu. Její zježená srst, celkově napnuté a křečovité pohyby a hlasové projevy v podobě vrčení a někdy slabého vřeštění nebo prskání nám dávají jasně najevo - nech mě na pokoji. To dává najevo i ostatním kočkách a psovi a ti se dle toho také chovají. V takovém případě je lépe nechat kočku v klidu a ničím ji "neobtěžovat". Pokud „nemá tento svůj den", člověk nad jejím kamarádstvím jen žasne, dokonce se otírá i o psa, olizuje ostatní kočky a zapojuje se do jejich her. Od nás potom loudí pohlazení otíráním se o nohy a nakláněním hlavičky. Cholerické kočky jsou nevypočitatelné, bohužel tuto povahu musíme respektovat.


Její dcera, tříletá kočka, je vzor typické živitelky smečky - stará se, má velmi klidnou a přátelskou povahu. Dohlíží nad pořádkem ve smečce a „udržuje dobré vztahy" i s naším psem. V případě, že by se pes ošklivě podíval na ostatní, je schopna ho napadnout. Musím ovšem podotknout, že pes je v tom vždy nevinně, to jen dvě mladší kočky ho chtějí zapojit do svých her. Tyto klidné, přátelské povahy jsou velmi vhodné zvláště pro děti nebo staré lidi.


A pak je tu náš dvouletý kocour (syn a vnuk). I když má své jméno, někdy mu pobaveně říkáme „frajer". Rád se předvádí a je rád středem zájmu. Je asi také nejvíce rozmazlený a u ostatních členek smečky má sjednaný respekt „pána". Je částečně flegmatik a částečně i temperamentní, vyžaduje volnost a dostatek pohybu. Kočky se mu snaží zavděčit přenecháním své plné misky, kterou velmi rád přijme. Většinou se vyhýbá konfliktům s ostatními kočkami, pokud mezi ostatními kočkami dojde ke konfliktu, raději zmizí. Svoji radost a přátelství nám projevuje tím, že se rád lísá, spokojeně přede a má rád naši společnost. K předení kočky je nutno říct, že kočka přede nejen, když je spokojená, ale i když má bolesti, v některých případech i při umírání.


Naše nejmladší kočka - benjamínek se s tímto pojmenováním plně ztotožňuje. Je přítulná, přátelská, odvážná a temperamentní. Většinou je spokojená, což dokazují její vzpřímené uši, uvolněné vousky. Pokud je rozčilená, sklopí uši dozadu, napřímí hmatové vousy dopředu a pohyby jsou strnulé. Když se chystá k útoku, natáhne všechny končetiny, zježí srst, že je jednou tak velká, vztyčí ocas a hřbet nahrbí. Velmi ráda si hraje a snaží se do hry zapojit ostatní kočky. Když se jí to podaří, je na ní vidět, že má radost - vztyčí hlavu a ocas. V opačném případě odchází zklamaně pryč.

Obecně lze říci, že povaha kočky se liší také dle plemene kočky a dle jejího stáří. Pokud chceme porozumět své kočce, všímáme si především jejího chování, postavení těla - uší, ocasu, její srsti, jejích hlasových projevů. Pokud si nejsme jisti "momentálním rozpoložením" našeho miláčka, jednoduše se podíváme na jeho tlamičku a zjistíme, zda se "usmívá" nebo ne.

 Autorka: Iveta Hrušková


Žádné komentáře:

Okomentovat