 |
| Xena Gold Sphynx alias Dáda |
Slovník spisovného jazyka českého popisuje význam slova kočka na prvním místě jako „malá kočkovitá šelma, chovaná v domácnostech, na venkově zvláště pro hubení myší.“ Hezky je to napsáno, ale pro nás to není až tak nic nového. Dále se tu dočteme i o tom, že se v tomto případě jedná o kočku domácí, která může být šedivá, černá a tříbarevná (Hm, a kde jsou kočky bílé, mourovaté, rezaté, želvovinové a dvoubarevné). Čtěme dál: „Kočka mňouká, přede, plíží se, číhá na myš a chytá ptáky.“ Tak já z toho zatím moc moudrá nejsem. Kočka toho přece dělá tolik, že by to vystačilo na celou knihu! Patrně tyto informace musíme brát tak, že jsou určeny především pro někoho, kdo kočku v životě neviděl (pro Eskymáky?). Další definice v uvedeném Slovníku popisuje kočku jako malou nebo středně velkou šelmu s hustým kožichem. (Šelma s hustým kožichem? To může být třeba i mýval, kuna nebo liška.) Kočky dělíme na kočky divoké a kočky domácí, avšak pojmem kočka lze obecně označit všechny samice kočkovitých šelem (např. lvice, rysice, tygřice) a v nejširším pojetí můžeme kočku chápat jako každou kočkovitou šelmu bez ohledu na pohlaví. Tímto je zoologickému pojetí kočky učiněno zadost a podívejme se tedy, co se pod tímto označením může skrývat dále.
To je ale kočka!
Především muže asi napadne pojem kočka ve spojení s hezkou dívkou či ženou. Řekneme-li o ženě, že je to kočka, máme na mysli, že je to zkrátka baba, kus, roštěnka, krasavice, šťabajzna, sexy diva, … no prostě pěkná ženská. Označení kočka tu v této souvislosti zcela jasně odkazuje na půvab a ladnost oněch čtyřnohých šelem s hustým kožichem, co číhají na myši a chytají ptáky.
Kočičky a kocouři
Řada z vás si asi vzpomene na kočičky, které na jaře nalezneme na větvičkách vrby jívy a jež patří k neodmyslitelným symbolům Velikonoc. Tyto částečně rozvinuté pupeny – květy, lidově zvané právě kočičky, skutečně na dotek jemný kočičí kožíšek připomínají. Pokud později tyto kočičky rozkvetou, hovoříme o nich jako o kocourech.
Pokud má kočka devět ocasů, jedná se o tzv. kočku devítiocasou a v tomto případě se jedná o bič používaný v minulosti u britského Královského námořnictva a v Armádě spojeného království k vykonávání těžších tělesných trestů.
Upozorní-li vás někdo, že ta a ta paní má kolem krku pěknou kočku, vězte, že dotyčný má na mysli kožešinový límec, který pravděpodobně s kočkou kromě svého jména nemá společného vůbec nic.
S kočkami se však můžeme setkat i na rašeliništích a blatech, kde bychom spíše očekávali psa baskervillského. Jedná se o velké trsy trávy ostřice, které se naježené číhající kočce mohou podobat.
Kočičí hlavy nejsou vždycky tak příjemné
U řidičů a cyklistů jsou nepopulární kočičí hlavy. Každý asi ví, že se jedná o nerovnoměrnou kamennou dlažbu, která při jízdě způsobuje drncání, špatně se po ní chodí v podpatkách i tlačí kočárek, avšak i přesto všechno má svůj nenahraditelný půvab a kouzlo. S jistou dávkou fantazie tyto dlažební kameny skutečně tvar kočičí hlavy připomínají.
Jaroslav Hašek použil ve svém nesmrtelném Švejkovi slovo kočka i ve spojitosti s kocovinou: „Polní kurát byl stižen dokonalou kočkou a naprostou depresí.“ Pro elektrotechniky kočka znamená transformátor a pro zedníky pojízdný vozík jeřábu se zvedacím ústrojím. Nenapadla mě však žádná asociace, proč se tyto pojmy odvozují právě od koček. Třeba to napadne vás.
autor článku: Iva Musilová
Fotoarchiv Sphynx Cattery Mutiny,CZ
Žádné komentáře:
Okomentovat