28.03.15

Sexuální chování koček

Koťata dosahují pohlavní zralosti kolem šesti až deseti měsíců života. Náznaky sexuálního chování se
Tyrell Mutiny In Heaven alias Mutinek
však mohou projevovat již dříve. Doba, od kdy jsou kočky i kocouři schopni se rozmnožovat, je individuální. Je to dáno plemenem, hierarchií ve smečce, prostředím chovu i samotným zvířetem. Nejvhodnější k chovu je použití kočky starší jak jeden rok. Projevy sexuálního chování jsou v některých případech dosti výrazné a majitel to v tomto období nebude mít jednoduché.

U kocourů se toto chování projevuje zejména značkováním území velice páchnoucí močí. Zde je to též rozdílné u jednotlivců, jelikož jsou i nepáchnoucí a čistotní kocouři. Když si kocour značí své teritorium, dává tím najevo, že je k dispozici a zároveň tím varuje ostatní kocoury před vstupem do jeho území. Kocour je schopen ke krytí téměř kdykoli, v kteroukoliv roční i denní dobu. Proto je nutné zvážit, jestli jeho aktivita bude využita nebo bude jen znepříjemňovat jak život majiteli, tak i sousedům. Kocourům nezáleží na rase, vzhledu, příbuzenském vztahu či zdravotnímu stavu, jediné co ho může odradit od kočky je to, že mu bude nesympatická. Svou milostnou náladu naznačuje naříkáním nebo neklidným pobíháním okolo ní. Některé kocoury lze chovat společně bez větších problémů, ale jeden z kocourů se nepáří, pokud je v blízkosti ten druhý, více dominantní.

Kočka po dosažení pohlavní zralosti je poprvé v říji. Říje se u ní projevuje zprvu zvýšenou mazlivostí a přítulností, prohýbá se a nastavuje zadeček. Poté si začíná lehat, převalovat, a pokud se dotkneme nebo škrábeme-li ji nad kořenem zadečku, prohne se a začne přešlapovat. Někdy se kočka stává i nečistotnou, jelikož může i po troškách močit. Kočky v říji nekrvácí jako feny. Projevy říje jsou většinou výrazné, ale opět i zde záleží na individuálním temperamentu kočky. Někdy běhá neúnavně po pokoji či naříkavě vříská, což připomíná dětský pláč. U volně žijících koček, které si musí obstarávat potravu samy, se říje objevuje přibližně dvakrát do roka. U koček, které mají zajištěnou potravu a žijí v bytě, se říje projevuje častěji. Jestliže kočka není kryta, říje se neustále vrací. Pouze v době říje může být kočka oplodněna a nejvhodnějším dnem je třetí.

K záležitosti rozmnožování zvířete se stavte vždy zodpovědně. Musíte uvážit to, jestli na chov máte dostatek času, peněz a místa pro budoucí koťata. Koťátka jsou sice krásná, ale musíte si uvědomovat, že se jich může narodit několik a určitě si je všechny nemůžete nechat doma. Dát je do útulku či někde pohozená, to není řešení a je to proti lidské morálce. Vždy se přeci musíte postarat o všechny potomky své kočky i kocoura.

Jestliže nehodláte zakládat vrh, je nejlepší domácího mazlíčka nechat vykastrovat. Je to bezbolestný a bezpečný zákrok, který dokáže zabránit nekontrolovatelnému množení, jehož výsledkem jsou nechtěná koťata.

Autorka: Monika Zelinková

23.03.15

Kočka není vždycky kočka, aneb Co to vlastně kočka je?

Zdá se vám nadpis nějak zmatený? Jsme přece na kočičím webu, takže kočka je zkrátka kočka! …
Xena Gold Sphynx alias Dáda
Anebo že by to tak úplně jasné nebylo…? Nahlédneme-li do Slovníku spisovného jazyka českého, dozvíme se, že kočka je rodu ženského a kromě informací o správném skloňování tohoto slova tu nalezneme i jeho další významy. Pojďme si tedy, milí kočkomilové, rozšířit vědomostní obzory o věci, kterým kočky propůjčily své jméno.

Slovník spisovného jazyka českého popisuje význam slova kočka na prvním místě jako „malá kočkovitá šelma, chovaná v domácnostech, na venkově zvláště pro hubení myší.“ Hezky je to napsáno, ale pro nás to není až tak nic nového. Dále se tu dočteme i o tom, že se v tomto případě jedná o kočku domácí, která může být šedivá, černá a tříbarevná (Hm, a kde jsou kočky bílé, mourovaté, rezaté, želvovinové a dvoubarevné). Čtěme dál: „Kočka mňouká, přede, plíží se, číhá na myš a chytá ptáky.“ Tak já z toho zatím moc moudrá nejsem. Kočka toho přece dělá tolik, že by to vystačilo na celou knihu! Patrně tyto informace musíme brát tak, že jsou určeny především pro někoho, kdo kočku v životě neviděl (pro Eskymáky?). Další definice v uvedeném Slovníku popisuje kočku jako malou nebo středně velkou šelmu s hustým kožichem. (Šelma s hustým kožichem? To může být třeba i mýval, kuna nebo liška.) Kočky dělíme na kočky divoké a kočky domácí, avšak pojmem kočka lze obecně označit všechny samice kočkovitých šelem (např. lvice, rysice, tygřice) a v nejširším pojetí můžeme kočku chápat jako každou kočkovitou šelmu bez ohledu na pohlaví. Tímto je zoologickému pojetí kočky učiněno zadost a podívejme se tedy, co se pod tímto označením může skrývat dále.

To je ale kočka!
Především muže asi napadne pojem kočka ve spojení s hezkou dívkou či ženou. Řekneme-li o ženě, že je to kočka, máme na mysli, že je to zkrátka baba, kus, roštěnka, krasavice, šťabajzna, sexy diva, … no prostě pěkná ženská. Označení kočka tu v této souvislosti zcela jasně odkazuje na půvab a ladnost oněch čtyřnohých šelem s hustým kožichem, co číhají na myši a chytají ptáky.

Kočičky a kocouři
Řada z vás si asi vzpomene na kočičky, které na jaře nalezneme na větvičkách vrby jívy a jež patří k neodmyslitelným symbolům Velikonoc. Tyto částečně rozvinuté pupeny – květy, lidově zvané právě kočičky, skutečně na dotek jemný kočičí kožíšek připomínají.  Pokud později tyto kočičky rozkvetou, hovoříme o nich jako o kocourech.

Pokud má kočka devět ocasů, jedná se o tzv. kočku devítiocasou a v tomto případě se jedná o bič používaný v minulosti u britského Královského námořnictva a v Armádě spojeného království k vykonávání těžších tělesných trestů.

Upozorní-li vás někdo, že ta a ta paní má kolem krku pěknou kočku, vězte, že dotyčný má na mysli kožešinový límec, který pravděpodobně s kočkou kromě svého jména nemá společného vůbec nic.

S kočkami se však můžeme setkat i na rašeliništích a blatech, kde bychom spíše očekávali psa baskervillského. Jedná se o velké trsy trávy ostřice, které se naježené číhající kočce mohou podobat.

Kočičí hlavy nejsou vždycky tak příjemné
U řidičů a cyklistů jsou nepopulární kočičí hlavy. Každý asi ví, že se jedná o nerovnoměrnou kamennou dlažbu, která při jízdě způsobuje drncání, špatně se po ní chodí v podpatkách i tlačí kočárek, avšak i přesto všechno má svůj nenahraditelný půvab a kouzlo. S jistou dávkou fantazie tyto dlažební kameny skutečně tvar kočičí hlavy připomínají.

Jaroslav Hašek použil ve svém nesmrtelném Švejkovi slovo kočka i ve spojitosti s kocovinou: „Polní kurát byl stižen dokonalou kočkou a naprostou depresí.“ Pro elektrotechniky kočka znamená transformátor a pro zedníky pojízdný vozík jeřábu se zvedacím ústrojím. Nenapadla mě však žádná asociace, proč se tyto pojmy odvozují právě od koček. Třeba to napadne vás.

autor článku: Iva Musilová


21.03.15

Změna krmiva pro kočky a jak na to

My všichni, co máme doma kočku či kočky, se dříve či později ocitneme před oním problémem,
kterým je změna krmiva. „Změnit či nezměnit?“ ptáme se a hledíme s obavami na kočku, co ta tomu řekne.

Proč měnit kočce krmivo
Důvody k tomu mohou být různé. Může to vyžadovat zdravotní stav kočky (např. je potřeba nasadit dietu). Nebo prostě máme jen pocit, že dosud používané krmivo už jaksi nevyhovuje, a to nové, které jsme objevili, bude jistě mnohem lepší.

A pak přijde ta chvíle. Nasypeme granule do misky a čekáme, co na to kočka. Kočka přijde, nedůvěřivě novou potravu očichá, a pak se na nás podívá: „Co to má znamenat?“

„To jsou nové granule,“ řekneme. „To snad nemyslíte vážně?“ řekne kočka svým pohledem a důstojně odkráčí od misky, aniž by se v ní čehokoliv dotkla.

Ano, tuto situaci jistě už mnozí z nás zažili, a možná ne jednou.

Zvyk je železná košile. A u koček to platí ne dvojnásob, ale přinejmenším trojnásob. Znamená to, že bychom neměli brát kočkám jejich oblíbenou značku?

Změna krmiva pro kočky musí být postupná
Krmivo samozřejmě kočce změnit můžeme a někdy ovšem taky musíme, např. ze zdravotních důvodů, jak již bylo naznačeno. Nemá samozřejmě smysl měnit krmivo samoúčelně. Ale když už k tomu přece jen musí dojít, je potřeba postupovat nanejvýš obezřetně, abychom kočku přesvědčili, že pro ni chceme opravdu to nejlepší.

Nasypat nové krmivo do misky a tu dát s nevinným úsměvem před kočku, je přesně to, co se zcela jistě mine se zamýšleným účinkem.

Změna musí postupná, minimální doba je osm dní. Ale raději dopřejme kočce a jejímu trávicímu traktu na seznámení s novým krmivem těch dní aspoň deset, v tomto případě opravdu není kam spěchat.

Jak začít se změnou kočičího krmiva
Kočka je ovšem, jak známo, tvor velmi rafinovaný a tak musíme být rafinovaní i my. Začneme tím, že do jejího původního krmiva přimícháme nepatrné množství krmiva nového. Jeho podíl pak postupně během následujících dní zvyšujeme, až nové krmivo zcela nahradí to předchozí.

Zjistili jste, že tato dobrá rada nefunguje? Tak to musíte zkusit ještě trochu jinak.


Jestli kočku zvykáte na nové konzervy, zkuste nové krmivo v konzervě ohřát na její tělesnou teplotu a staré neohřívat. Kočky zpravidla dají přednost teplejší konzervě.

Pokud měníte granule, zkuste kočku krmit přímo z ruky a tvařte se, že je to největší pochoutka na světě.

Možná je vaše kočka velmi vybíravá
Ale ani pak se nedržte hesla, že hlad je nejlepší kuchař, protože smyslem přechodu na nové krmivo není nechat kočku vyhladovět. Místo toho použijte zbraň, které neodolá ani ta nejzatvrzelejší kočka.

Kočky milují ryby. Když přimícháte do nového krmiva dostatečné množství nějakého rybího oleje, třeba ze sardinek, (jen dejte pozor, aby nebyl ostře kořeněný), pak se nenajde kočka, která by takovou misku odbyla lhostejným pohledem.

Je kočka s novým krmivem spokojená?
Určitě, ano. Takže už jen zbývá sledovat, jestli nové krmivo kočce opravdu takříkajíc sedlo. Pokud ano, tak nebude mít ani průjem, ani alergickou reakci, či v delším časovém horizontu problémy se srstí.

Pokud se však přesto v souvislosti s novým krmivem problémy objeví, pak je nutné navštívit veterináře, aby vám poradil, jaké krmivo bude pro kočku vhodnější.

19.03.15

Jak zbavit kočku strachu ze samoty

Ještě donedávna byl tento problém popisován pouze u psů. Ukázalo se však, že i kočky mohou trpět
Draco Atton Moravia alias Sir Mumislávek
Xena Gold Sphynx alias Dáda von Prágl
nervozitou z pocitu samoty
. Svůj neklid pak řeší například nežádoucím chováním v bytě, ničením zařízení, špatnými hygienickými návyky, hlasitým mňoukáním apod. Nejsnazší a většinou nejzaručenější radou je pořídit si kočky hned od začátku dvě, případně k jedné dospělé později přibrat kotě (dospělá kočka snadněji přijme kotě než jinou dospělou kočku, kterou by mohla vnímat jako konkurenci).

Kromě dalších nesporných výhod budete mít zaručeno, že zvířátka se spolu sama zabaví a nebude jim činit žádný větší problém, když se ocitnou v bytě sama sobě napospas. Pak si dokonce můžete dovolit odjet s klidem na celý víkend pryč - stačí nachystat více potravy a vody, přidat jeden či dva záchodky navíc, a určitě nemusíte mít výčitky, že kočky zanecháváte o samotě. Pro větší klid duše můžete požádat sousedy či známé, aby se během víkendu u vás zastavili a chlupaté "sirotky" zkontrolovali, vyčistili jim záchodky a vyměnili vodu v miskách, případně si s nimi i chvíli pohráli. Po vašem návratu v neděli večer ale pravděpodobně svoje mazlíčky najdete ospale se šourající a mžourající za dveřmi - kočky totiž většinu času o samotě prospí a rozhodně po nás, lidech, nijak zvlášť neteskní. Jestli z jakéhokoli důvodu myšlenku na druhou kočku striktně odmítáte, nezbude, než jedináčkovi přes den vymezit prostor, kde nemá příliš šancí k demolování. Ideální je například prostorná koupelna nebo chodba. Kočka musí mít k dispozici vše potřebné, tedy vodu, jídlo, záchodek, hračky, pelíšky a škrabadlo.

Pokud vaši kočku trápí fakt, že ji na noc nepouštíte za vámi do ložnice, škrábe na dveře a volá vás, musíte být především důslední. Jste-li přesvědčeni, že o kočičí společnost v ložnici opravdu nestojíte, nikdy ji do ložnice nepouštějte. Jakmile uděláte jedinou výjimku, kočka nepochopí, proč ji druhý den vykazujete ven a bude se o to víc domáhat vpuštění. Včera to přeci zabralo! Před spaním si s kočkou intenzivně hrajte, snažte se ji unavit, pak jí ve zbytku bytu ponechte dostatek hraček k samostatnému zabavení, ideálně pak kočičí kamarádku, se kterou se vyřádí a nebude se tolik soustředit na dění za dveřmi ložnice. Pokud to ve vašem bytě lze provést, zavřete kočku v místnosti, která nesousedí s dveřmi ložnice. Opět je potřeba zajistit dostatek podnětů ke hraní, samozřejmě jídlo, vodu, záchodek a škrabadlo.

Na závěr nezbývá než zopakovat, že na samotu je jistě nejlepším lékem kamarád - druhá kočka. Není-li to z nějakého důvodu možné, je potřeba kočičce zajistit takové prostředí, ve kterém bude relativně spokojená a věnovat se jí hojně v čase, kdy jste doma. Pokud zvířátko něco z nervozity a nejistoty provede, nikdy je nesmíte trestat - kočka jedná instinktivně, nechápala by vaši zlobu, a ta by se zcela minula účinkem.

Autorka: Lenka Pazderková


15.03.15

Rozumíte své kočce?

Kočky mě provázení téměř celým životem. Již v dětství jsem přinesla domů každé zatoulané nebo
Draco Atton Moravia alias Sir Mumislávek
nabízené kotě. Vždy to byly jen kočky domácí, jejichž počet doma se pohyboval dle náhodné situace, někdy dosáhl i výše šesti kusů. I když jsem si vždy přála chovat nějakou ušlechtilou kočku, dodnes zůstalo u chovu koček domácích. Současný stav naší „smečky" dosáhl čísla čtyři. Jsou to kočky různých věkových skupin, od desetiletého seniora po roční kočičku. Všechny kočky mají stejnou krev - jedná se o babičku, dceru a její dvě děti. Když přemýšlím nad jejich povahami, můžu říci, že každá z nich je obrázkem určité povahy. Zdá se, že jim celkem rozumím, vím co od nich čekat nebo jakou mají momentálně náladu. Ale výjimka potvrzuje pravidlo a jelikož je kočka tvor velmi osobitý, mnohdy mě překvapí.

Tak jako lidé mají různé povahy, i kočky se vyznačují typickými povahami - cholerické, přátelské, bojácné, odvážné, temperamentní nebo flegmatické a mnoho dalších. A od druhu této povahy se potom odvíjí naše chování k domácímu mazlíčkovi. Samozřejmě určité znaky, mimika či gestikulace, kdy vyjadřují ať už pohodu a spokojenost nebo strach, jsou u všech koček stejné. Rovněž i hlasové projevy u koček, jimiž vyjadřují své nálady nebo potřeby, jsou stejné. Pokud jsme těsně spjatí se svým miláčkem, poznáme dle těchto projevů jeho potřeby nebo nálady a porozumíme jim.


Naše nejstarší kočka je typ cholerika. Je velmi náladová a již ráno nám dává najevo svou dobrou či zlou náladu. Její zježená srst, celkově napnuté a křečovité pohyby a hlasové projevy v podobě vrčení a někdy slabého vřeštění nebo prskání nám dávají jasně najevo - nech mě na pokoji. To dává najevo i ostatním kočkách a psovi a ti se dle toho také chovají. V takovém případě je lépe nechat kočku v klidu a ničím ji "neobtěžovat". Pokud „nemá tento svůj den", člověk nad jejím kamarádstvím jen žasne, dokonce se otírá i o psa, olizuje ostatní kočky a zapojuje se do jejich her. Od nás potom loudí pohlazení otíráním se o nohy a nakláněním hlavičky. Cholerické kočky jsou nevypočitatelné, bohužel tuto povahu musíme respektovat.


Její dcera, tříletá kočka, je vzor typické živitelky smečky - stará se, má velmi klidnou a přátelskou povahu. Dohlíží nad pořádkem ve smečce a „udržuje dobré vztahy" i s naším psem. V případě, že by se pes ošklivě podíval na ostatní, je schopna ho napadnout. Musím ovšem podotknout, že pes je v tom vždy nevinně, to jen dvě mladší kočky ho chtějí zapojit do svých her. Tyto klidné, přátelské povahy jsou velmi vhodné zvláště pro děti nebo staré lidi.


A pak je tu náš dvouletý kocour (syn a vnuk). I když má své jméno, někdy mu pobaveně říkáme „frajer". Rád se předvádí a je rád středem zájmu. Je asi také nejvíce rozmazlený a u ostatních členek smečky má sjednaný respekt „pána". Je částečně flegmatik a částečně i temperamentní, vyžaduje volnost a dostatek pohybu. Kočky se mu snaží zavděčit přenecháním své plné misky, kterou velmi rád přijme. Většinou se vyhýbá konfliktům s ostatními kočkami, pokud mezi ostatními kočkami dojde ke konfliktu, raději zmizí. Svoji radost a přátelství nám projevuje tím, že se rád lísá, spokojeně přede a má rád naši společnost. K předení kočky je nutno říct, že kočka přede nejen, když je spokojená, ale i když má bolesti, v některých případech i při umírání.


Naše nejmladší kočka - benjamínek se s tímto pojmenováním plně ztotožňuje. Je přítulná, přátelská, odvážná a temperamentní. Většinou je spokojená, což dokazují její vzpřímené uši, uvolněné vousky. Pokud je rozčilená, sklopí uši dozadu, napřímí hmatové vousy dopředu a pohyby jsou strnulé. Když se chystá k útoku, natáhne všechny končetiny, zježí srst, že je jednou tak velká, vztyčí ocas a hřbet nahrbí. Velmi ráda si hraje a snaží se do hry zapojit ostatní kočky. Když se jí to podaří, je na ní vidět, že má radost - vztyčí hlavu a ocas. V opačném případě odchází zklamaně pryč.

Obecně lze říci, že povaha kočky se liší také dle plemene kočky a dle jejího stáří. Pokud chceme porozumět své kočce, všímáme si především jejího chování, postavení těla - uší, ocasu, její srsti, jejích hlasových projevů. Pokud si nejsme jisti "momentálním rozpoložením" našeho miláčka, jednoduše se podíváme na jeho tlamičku a zjistíme, zda se "usmívá" nebo ne.

 Autorka: Iveta Hrušková


11.03.15

28 znamení, že vás má vaše kočka v hrsti

Kočky mají zvláštní moc, že dokážou z lidí udělat úplně nemožné nekňuby, kteří je navíc nekonečně
adorují. Vždyť s tím podmaňováním lidského plémě začaly už ve starém Egyptě. A vydrželo jim to doteď. Čtěte, jak poznáte, že s váma vaše micina totálně oře

  • ŽÁRLÍTE, KDYŽ VYLEZE NA KLÍN NĚKOMU JINÉMU. 
  • SCHOVÁVÁTE SI KOČIČÍ FOUSKY, KTERÉ NACHÁZÍTE PO BYTĚ. PROTOŽE JSOU PŘECE TAK ROZTOMILÉ.
  • STŘÍHÁTE DRÁPKY, ČISTÍTE ZOUBKY, VYČESÁVÁTE. TO VŠECHNO PRAVIDELNĚ CO DVA DNY.
  • KOČIČÍ VĚŽ, PROLÉZAČKY A HRAČKY ZABÍRAJÍ NADPOLOVIČNÍ ČÁST VAŠEHO BYTU.
  • ČÍČE DÁVÁTE PUSINKY ROVNOU NA ČUMÁČEK. A PEČLIVĚ SI PŘEDTÍM VYČISTÍTE ZUBY, ABYSTE JÍ VONĚLI.
  • KOČIČKA PAPÁ Z MALÉHO TALÍŘKU NA STOLE. JE TO PŘECE ROZTOMILÉ.
  • NEZAVÍRÁTE SE NA ZÁCHODĚ, PROTOŽE NECHCETE ZAVŘENÝMI DVEŘMI RANIT KOČIČÍ POCITY. 
  • KDYŽ JSTE VE ŠKOLE NEBO V PRÁCI, V JEDNOM KUSE MYSLÍTE NA TO, JAK SE MICINA ASI MÁ.
  • A PROTO RADŠI ODEVŠUD ODCHÁZÍTE DŘÍV, ABY TAM NEBYLA DLOUHO SAMA.
  • VŽDYCKY SPLNÍTE, CO SVOJÍ KOČIČCE SLÍBÍTE.
  • O TOM UMŇOUKANÉM ZVÍŘETI POVÍDÁTE NA POTKÁNÍ.
  • MLUVÍTE O NĚM ZÁSADNĚ JAKO O „MACEŠCE“ NEBO „TADEÁŠKOVI“, A NE JAKO O „KOČCE“ NEBO „KOCOUROVI“.
  • A CO HŮŘ, ŘÍKÁTE O SOBĚ, ŽE JSTE KOČIČÍ MÁMA. NEBO VŮDCE KOČIČÍ SMEČKY, 
  • JE V POHODĚ KOČKU OBČAS PROMĚNIT V PURRITO, ALE VY OBLÉKÁTE KOČKY DO ZÁBAVNÝCH OBLEČKŮ A ČEPIČEK. KTERÉ ČASTO ŠIJETE NA MÍRU.
  • KDYBY NĚKDO VZAL FOTKY Z VAŠEHO INSTAGRAMU, SESTAVIL BY KVALITNÍ 3D MODEL VAŠÍ KOČKY.
  • VAŠE ŽIVOTNÍ POJISTKA JE PSANÁ NA VAŠI ČIČINKU.
  • JEJÍ GRANULE STOJÍ VÍC NEŽ VAŠE NÁKUPY V SÁMOŠCE.
  • PŘESNĚ VÍTE, KDY KOČKA CHODÍ NA BEDNIČKU, A JAKMILE JI SLYŠÍTE ZAŠUSTIT, UŽ SE TAM ŠTELUJETE S LOPATKOU.
  • SVOJI KOČKU MÁTE NA PLOŠE POČÍTAČE A MOBILU. A V RÁMEČKU NA ZDI.
  • MÁTE HRNEČKY, ZÁCLONY, TRIKA, NÁUŠNICE A POVLEČENÍ S KOČIČKAMA.
  • ZE VŠEHO NEJVÍC SE DĚSÍTE TOHO, AŽ PŘIJDE ČAS VZÍT ČÍČU STAŘENKU K ANTOUŠKOVI. OBČAS PŘI TÉ PŘEDSTAVĚ PLÁČETE.
  • VYZVÁNĚNÍ NA TELEFONU JE MŇOUKÁNÍ.
  • MÁTE ČTYŘI KOČKY. A JE VÁM TO MÁLO. 
  • NA KARNEVAL VYRÁŽÍTE JEDINĚ ZA KOČIČKU.
  • JAKOUKOLIV KOČIČKU POTKÁTE, PŘEJETE SI, ABY BYLA OPUŠTĚNÁ NEBO ASPOŇ TÝRANÁ, ABYSTE SI JI MOHLI VZÍT DOMŮ.
  • KDYŽ MÍCA SPÍ, CHODÍTE PO BYTĚ PO ŠPIČKÁCH. A KDYŽ USNE NA VÁS, NECHÁTE SI RADŠI ZDŘEVĚNĚT NOHY, NEŽ ROZKOŠNOU DŘÍMAJÍCÍ ČIČINKU PROBUDIT

06.03.15

Kanadský Sphynx - Canadian Sphynx


Ten, kdo vidí sphynxe poprvé, je jeho nápadným zjevem a zevnějškem naprosto fascinován. Nebo
pocítí určitý odpor. Střední cesty snad ani není
Svou krásou tyto kočky odpuzují a přitahují zároveň.
Je v nich cosi ze zvrásněných pravěkých plazů a současně i něco absolutně nepozemského, Člověk s bohatou fantazií  při jejich spatření nejprve jen zírá a pak jej napadne – opička, dítě, humanoid! Nebo kočičí mimozemšťan?

Kde se vzal?
Když člověk poprvé slyší o nahé kočce, řekne si, že v dnešní době jsou lidé schopni vymyslet cokoliv. Aztékové by s takovým tvrzením nesouhlasili. Právě Aztékové nahé kočky chovali. A kromě nahých koček i nahé psy. Gen pro bezsrstou z této doby přetrval dodnes i v populaci domácích koček. I dříve se ve vrzích občas objevovaly bezsrsté kočky, le jejich výskyt se nedokumentoval. Nejznámější kočkou ve sphynxí historii se stala domácí kočička Elizabeth z Kanady. V roce 1966 se jí narodil „holý“ kocourek dostal jméno Prune.
Elizabeth byla následně Prunem nakryta a ve vrhu se objevila další tři holá koťátka. S Elizabeth a Prunem jsou spojeny prvopočátky záměrného šlechtění „naháýh“ koček – sohynxů
Genetická základna pro chov nového plemene sphynx byla tehdy velmi malá, a tak začali chovatelé nahá koťátka tzv. překřižovat, Křížily je především s kočkami plemene devon rex. Tak chovatelé získali možnost mít doma společníka, který vypadal tak trochu jako mimozemšťan.

Kočky s ohromující grácií
Sphynx je středně velká svalnatá kočka s dlouhým elegantním ocasem. Má dlouhé a štíhlé tělo. Právě nepřítomnost chlupů ji opticky zeštíhluje. Je to krásné zvíře na vysokých nohách, tělo má svalnaté a sudovité s širokou hrudí. Hlava má tvar protaženého trojúhelníku s prohnutým nosem. Je tedy o něco delší než širší. Brada je mohutná a našpulená. Nos je silný a zakulacený, ne špičatý. Nosní profil má mít mírné prohnutí. Hlavě dominují oči ve tvaru citrónu mohou mít jakoukoliv barvu. Uši jsou velké a široké, daleko od sebe posazené. Ocas je dlouhý a zúžený. Dlouhé a štíhlé končetiny jsou zakončené malými kulatými tlapkami s dlouhými prsty a vyvinutými drápky. Polštářky chodidel jsou zřetelně tlustší než u jiných koček. Přední nohy musí být daleko od sebe a ve stoje tvoří  slabé O.  Napnutá kůže musí být naprosto hladká. Výjimku tvoří vrásky na hlavě a faldíky na nepnuté kůži. Koťátka mají hned po narození slabé, jemné chloupky, které ovšem během dospívání mizí.  Srst je velice jemná a sametová, pokrývá obličej, u uší je delší, kolem nosu a po stranách tlamky je silnější.  U sphynxů všeobecně platí, že čím méně chlupů,  tím lépe. Ve standartu je povoleno ochlupení na čenichu, uších, na ocásku a na tlapkách. Dále je na celém těle povoleno ochlupení připomínající na omak broskev. Jsou povoleny všechny barvy  a barevné kombinace, barva kůže je proto různá a koresponduje s „barvou srsti“  Kvůli tomu, že osrstění  téměř chybí, vypadá barva kočky jinak  než u osrstěných zvířat. Pro nezasvěcené je často obtížné barvu srsti určit.

Opička nebo dítě
„Kdybych poprvé sphynxe viděla v temné uličce v noci, asi bych s křikem utekla.“  To mi řekla kamarádka, když jsem ji ukázala naši první kočičku. Ale jak se říká, zdání klame. Pod vrásčitou kůži se skrývá elegantní, hravý, chytrý, hodný a společenský tvor, který nemá problém se s každým skamarádit. Sphynxové jsou opravdu velmi milí. Někomu mohou připadat přítulní až příliš. Sphynx, to je dítě, opička, pejsek a kočka v jednom.

Bezsrstost je výhodou?
Sphynxí bezsrstost se může zdát i nevýhodou, zejména v chladném prostředí. Sphynxům ale to, že nemají kožich nevadí. Oproti chlupatým kočkám více jedí. Mají mnohem rychlejší metabolismus, který jim pomáhá udržovat tělesnou teplotu, když jim je chladnou najdou si teplé místo. Schovají se pod deku, lehnou si na radiátor nebo využijí teplo monitoru u vašeho PC.
Když je venku teplo rádi se vyhřívají. Stejně jako u člověka je vhodné jejich nechráněnou pokožku při pobytu na sluníčku oštřit opalovacím krémem. I  sphynx se totiž může na sluníčku spálit. U tmavých košek se můřou po slunění objevit pigmentové skvrny. Pokud se rozhodujete mezi sphynxem a jiným plemenem, je důležité zdůraznit ještě jednu výhodu sphynxů – nepouštějí chlupy.

Jak se určuje barva
U chlupatých koček je barva dána barvou chlupů. Ale jak určit barvu u koček bez srsti?  U nich rozhoduje barva kůže. Sphynxové se chovají ve všech barvách.  Kvůli obtíží s určováním barvy se u sphynxů neurčuje stříbrná. Určování je složité i pro mnohé zkušené chovatele. Nejspolehlivějším způsobem, jak správně zjistit barvu kočky, jsou genetické testy.

Sphynx tvor společenský
Jelikož je sphynx tvor společenský neměl by trávit mnoho času sám. Sice se zabaví, ale s kočičím nebo psím kamarádem je mu vždy lépe. Často se stává, že si krátce po pořízení prvního sphynxe díky jeho neuvěřitelné povaze pořídíte dalšího.
Pokud se pro dalšího zvířecího kamaráda nerozhodnete, musíte počítat s tím, že vás sphynx bude doprovázet skoro všude. Pokud pracujete na PC, bude pracovat s vámi – sledovat obrazovku, skákat po klávesnici, případně začně něco „hledat“ na internetu. Ať zdobíte stromeček, pracujete v kuchyni nebo uklízíte, stále u vás bude sphynxí doprovod.
U sphynxů neplatí ani tvrzení, že kočka je závislá na jednom místě, nemá ráda změny a stěhování. Sphynx je bezmezně oddaný svému člověčímu kamarádovi, kterého miluje tak, že se za ním odstěhuje kamkoliv.

Kočka pro alergiky?
Zavádějící mohou být některé informace o tom, že sphynx je kočička pro alergiky. Je to pravda jen zčásti. Bezsrsté kočky jsou vhodné pro lidi, kteří mají alergii na kočičí srst nebo prach. Pro ty, kteří jsou alergičtí na kočičí sliny a proteiny v nich obsažené, nejsou vhodní ani sphynxové.

Nebojte se péče
Pokud vás zajímá, jak náročná je péče o sphynxe, tak se nemáte čeho obávat. I když na první pohled
to tak možná nevypadá, náročné to není.  Jedním velkým rozdílem je potřeba koupele. Jelikož se sphynxúm na kúži vytváří kožní maz, musí se koupat. Četnost se liší, každý sphynx se „špiní“ jinak. Některým kočkám stačí jednou za měsíc, u některých je třeba i jedenkrát týdně. Sphynxúm je nutné častěji čistit uši, které se kvůli absenci chlupů více špiní. Dále je jim třeba zastřihávat a čistit drápky, kterými by se mohli poranit. Strava sphynxů se neliší od jiných plemen koček. Kvůli bezsrstosti  mají rychlejší metabolismus a více snědí. I proto musí být krmení kvalitní. Kočka musí mít neustále přístup ke granulím a čisté vodě.

Jen pro zodpovědné
„Noční můrou“ většiny zodpovědných chovatelů, je dědičné onemocnění srdce HCM . Mezi sphynxy je bohužel tak rozšířené, že je řadí mezi riziková plemena. Jelikož ještě neexistuje genetický test, který by pomihl toto onemocnění odhalit, je třeba sphynxe pravidelně testovat. U chovných zvířat jsou kontroly nutné po celou dobu působení v chovu. Kontrolu by měl provádět zkušený specialista  - kardiolog, který má patřičné přístrojové vybavení a zkušenosti.
Sphynxové mají vyjímanou povahu která se z velké části dědí po rodičích. Při koupi si ale musíte dávat pozor , kde a od koho si sphynxe pořizujete, protože na utváření  kočičí  osobnosti má velký vliv i prostředí ve kterém vyrůstá. Špatná hygiena, nedostatek podnětů, nevhodná strava – to jsou nejčastější problémy koťátek bez PP.  Věnujte prosím dostatek času výběru zodpovědné chovatelské stanice, tím zvýšíte pravděpodobnost, že vaš nový kočičí kamarád bude zdravý.

Sandra Lamichová ( www.sphynx-mutiny.cz)
Dagmar Vostrá ( www.gold-sphynx.cz)
Článek vznikl ve spolupráci s časopisem Naše kočky - časopis pro všechny chovatele a milovníky koček. Jediný svého druhu v České republice a na Slovensku





04.03.15

Kočky námětem kriminálek

"Myslel jsem, že jsem všechno prokoukl," řekl mu Qwilleran, "ale už si tím nejsem zdaleka tak
jistý."Koko to nekomentoval, seskočil na židli u psacího stolu a odtud na stůl. Znehybněl a zadíval se na červenou nádobu. Přikrčený a s ocasem postaveným jako anténa se připlížil blíž, jako by ta keramika bylo něco živého. Opatrně ji očichával s postavenými vousy. Hýbal čumáčkem a cenil zuby. Čichl znovu a pak vydal zvláštní varovný zvuk, začínající tiše a končící ohlušujícím zavřeštěním "Oba se mýlit nemůžeme," řekl Qwilleran. "Všechno, co ten člověk říkal, je lež, a Joy je mrtvá."

Kočka, která viděla rudě

Rozsáhlá řada detektivních románů americké spisovatelky Lilian Jackson Braun se zrodila roku 1966, kdy vyšla první kniha s názvem Kočka, která uměla číst pozpátku. Kromě stejně začínajícího názvu je společným znakem všech těchto napínavých a čtivých příběhů Jim Qwilleran, žurnalista s nosem na zločin, jeho výjimečně nadaný siamský kocourek Koko a o něco později do party přibyvší kráska, siamka Yum Yum. Pravdou je, že Qwilleran by byl bez pomoci svých ušatých pomocníků v pátrání často naprosto bezradný.

Lilian Jackson Braun (nar. 1916) se ke kočičí krimi dostala docela klikatou cestou. Tvrdí, že ani o záhadách, ani o kočkách toho vlastně nikdy moc nevěděla. Vypravěčský talent o sobě ale dal vědět velmi brzy a Lilian se rozepsala o věcech jí dobře známých: táboření skautek, středoškolském baseballu, francouzském dvoru osmnáctého století. Kupodivu však žádná z jejích povídek nekončila šťastně.

Když mladou Lilian matka viděla, jak pláče nad psacím strojem přemožena vlastním smutným příběhem, pobízela ji, aby napsala něco veselého, co ji pro změnu rozesměje. V té době Lilian netušila, jakou inspirací by jí mohly být kočky. Až v dospělosti, s manželem, kariérou a bytem ve vysoké budově s výhledem, se stala majitelkou svého prvního zvířátka. Byl to siamský kocourek Koko (plným jménem Kao K'o Kung), který se stal spřízněnou spisovatelčinou duší a také předzvěstí budoucího úspěchu. Kocourek bohužel ve dvou letech tragicky zahynul pádem z okna a Lilian věděla, že smutek a noční můry zažene, až když se svěří papíru. Výsledkem byla krátká, ale úspěšná povídka s názvem "The Sin of Madame Phloi" (Hřích madam Phloi), která je vyprávěna z pohledu siamské kočky a vyšla v časopise Ellery Queen's Mystery. Odtud byl už jen krůček ke slavné řadě "Kočka, která..." - vydavatel si brzy žádal další "kočičí záhady" ve větším rozsahu a Lilian nebylo třeba příliš pobízet. Inspirací jsou jí v průběhu let další kočky, které s ní sdílejí život, ale tím hlavním impulsem navždy zůstane její milovaný Koko.

U nás tato série vychází v nakladatelství MOBA ve vlastní edici od roku 2003 a do roku 2008 spatřilo světlo světa 24 titulů. Další vydání se připravují, a jelikož je paní Braun stále spisovatelsky aktivní, jistě se můžeme těšit na nové záhady, které pomocí drápků a vousků řeší dvě štíhlé kočky a jejich poněkud méně bystrý otvírač konzerv.

Autorka: Lenka Pazderková