28.08.14

Káva s předením. Kuriózním kavárnám kralují ty kočičí

Kozí kavárny, králičí kavárny, kavárny pro osamělé s Mumínky. Svět je plný podivných
kaváren s podivnými spoluhosty, ale jen jedny, jak se zdá, si na mnoha místech získávají trvalou popularitu sahající dál než k několika novinovým titulkům a pak pomalému upadnutí v zapomnění - kavárny s kočkami.

Německý filozof Albert Schweitzer údajně jednou řekl: "Jsou dva způsoby, jak si oddechnout od bídy života - hudba a kočky." A zdá se, že měl naprostou pravdu.

Trend kočičích kaváren začal před zhruba deseti lety na Tchaj-wanu podnikem nazvaným Cat Flower Garden a nejnadšeněji se ho chopilo Japonsko, kde je nyní víc kočičích kaváren než kdekoli jinde na světě - podle posledního sčítání asi 150. A postupně se ujímají i leckde jinde ve světě.

V dubnu se první kočičí kavárna ve Spojených státech otevřela v New Yorku, byť zatím jen dočasně, první podobnou provozovnu před časem otevřel Londýn a řada velkých evropských měst rovněž nabízí vlastní podniky, kde si můžete vychutnat kávu v přítomnosti předoucích hebkých šelmiček.
Na kočičí palubu se chystá naskočit i Austrálie. "S partnerem jsme před rokem a půl byli v Japonsku. Zašli jsme do kočičí kavárny a byl to tak úžasný zážitek, že jsme se rozhodli jednu otevřít i v Melbourne," říká Anita Loughranová, majitelka kavárny Cat Cafe Melbourne, která zahájí provoz letos v červenci.

"Bude místem, kde se mohou scházet milovníci zvířat a koček, bavit se a uvolnit se v klidném prostředí odrážejícím jejich zájmy," dodala Laughranová.

Pro nezasvěcené nevypadá kočičí kavárna jako nic složitého. Je to zkrátka běžná kavárna, kde se navíc procházejí nebo povalují kočky. Ale existují jisté výjimky, které je odlišují od jiných podobných provozoven. Často si musíte předem domluvit rezervaci. A navíc je nutné poměr lidí a koček vyvážit.

Kavárna Lady Dinah's Cat Emporium v Londýně má například plně obsazeno až do října. "Zavedli jsme rezervační systém, protože pořád chtělo přijít 20 tisíc lidí najednou do kavárny s 30 místy," řekla zakladatelka Lauren Pearsová.

Před návštěvou je také dobré zvážit možná zdravotní rizika a hygienické aspekty. "Kdo by chtěl mít kočičí chlupy všude? Z té představy je mi zle," svěřila se například Diana Mullinová z kanadského Vancouveru, která se mezi zákazníky kočičí kavárny rozhodně nezařadí.


Krásné dny Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny,CZ

26.08.14

Mýty a pověry o kočkách

Soužití kočky a člověka nebylo vždy jednoduché a často se pohybovalo od jednoho extrému k druhému, od
naprostého zbožňování a uctívání k nenávisti.

Co se tradovalo za dob egyptských
V tomto období měly kočky nejvýsadnější postavení. Kočkám byly přisuzovány tajemné vlastnosti, schopnost vidět za šera je v očích Egypťanů činila nadpozemskými. Úmrtí kočky v rodině představovalo obrovskou ztrátu, celá rodina truchlila a její hlavní člen si vyholoval obočí na důkaz žalu. Jestliže v Egyptě začal hořet dům, první starostí majitele byla záchrana kočky. Ještě na vyšším stupínku uctivosti byly kočky chrámové a palácové. Celý život byly hýčkány, po smrti mumifikovány a velkolepě pohřbeny. Černou kočku považovali za mazlíčka boha smrti. Věřili, že pokud s ní člověk zachází dobře, bůh smrti se jim odvděčí, až se dostanou do říše mrtvých. V egyptské Knize mrtvých najdeme popis mnoha šperků, které dostávaly domácí černé kočky. Často kočku po smrti jejího majitele zabili a mumifikovali, aby mohli být pohřbeni společně a žít spolu v říši mrtvých.

Vývoz koček z Egypta byl pod trestem zakázán, ale féničtí obchodníci je propašovali do celého světa na palubách lodí, nikde ale nedosáhly podobného postavení. Staří Řekově ztotožňovali kočky s ženami, zvláště s bohyní Venuší. Šlo o bohyni zemědělců a plodnosti. Kočku v žádném případě nepovažovali za domácího mazlíčka, jejím úkolem spolu s lasičkou a kunou bylo hubit hlodavce.

Kočka a čarodějnictví
Nelze jednoznačně určit, proč od počátku 15. století začaly být vztahy mezi kočkou a člověkem tak nepřátelské. Hlavní podíl na tom jistě mělo křesťanství nejprve katolické, později protestantské. Dle jejich názoru se satan zjevoval v podobě černé kočky a navštěvoval tímto způsobem lidi. U čarodějnic se věřilo tomu, že se až devětkrát dokáží převtělit v kočku a uniknout tak smrti (odtud možná pramení vznik pořekadla o devíti životech kočky). Kočkám nijak nepomohlo ani tvrzení, že přivolávají katastrofy (povodně, epidemie) nebo že jsou jejich části těl používány k přípravě lektvarů.

Pronásledování vyvrcholilo na počátku 19. století, byl to čas perzekuce jak koček, tak jejich majitelů. V postním období bylo možné kočku „oprávněně" zabít a obětovat ji. V mnohých částech Evropy byly vhazovány do ohně, napichovány na kůl, věšeny.

Několik méně známých pověr
  • Při stavbě nového domu byla zazdívána kočka (někdy bohužel i živá) pod schody nebo do zdi, aby jak domu, tak jeho majiteli přinesla štěstí
  • Kočka narozena v květnu přiláká do domu hady, byla tedy usmrcena nebo odsouzena žít divoce
  • Kočka se nesmí prodat, v opačném případě neloví
  • Dívka, která má ráda kočky a chová je, se nikdy nevdá a bude do smrti pannou
  • Ještě jedna pověra byla v průběhu 16. a 17. st. velmi rozšířena. Tradovalo se, že kočka nesmí být v přítomnosti mrtvého člověka, protože jej promění v upíra. Náhodné zatoulání kočky k mrtvému člověku znamenalo její smrt.

Pronásledování odeznělo až s koncem 17. století. Příčin bylo hned několik. Předně se rozmohl dovoz zboží a cestování na lodi, kde kočky hubily hlodavce a krysy a v neposlední řadě bránily šíření moru ve městech taktéž lovením.

Pověry, které přetrvaly dodnes

Kočky nemají rády vodu - tvrzení je pravdivé jen částečně. Voda je nepříjemná pouze pro kočku, která
na ni není zvyklá. Naučíme-li kočku styku s vodou, bude ji milovat, protože je vynikajícím plavcem.

Kočka vždy dopadne na všechny čtyři - to je velký omyl! Kočka se může velmi vážně zranit především při pádu z nízkých výšek, nemá totiž dostatek času k vyrovnání páteře pro bezpečný dopad.

Kočky jsou falešné - z vlastní zkušenosti musím říct, že naopak. Jsou velmi věrné, a pokud si vás vyberou za svého vůdce smečky, jsou vám bezmezně oddané. Je ovšem pravdou, že pouze vám, ostatní členy domácnosti kočka respektuje, ale přátelsky se s nimi stýká, pouze pokud ona sama chce.

Kočka vzatá z útulku se bude toulat - v drtivé většině případů kočka bude vděčna a nebude mít tendenci vás vůbec opouštět, naopak, jakmile vám začne důvěřovat, ocení vaši péči věrností a přátelskostí.

 Autorka: Marcela Mrázkov
Fotto archiv Sphynx Cattery Mutiny,CZ

Krásné dny Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny,CZ

23.08.14

Vliv kočky na člověka

I když kočky prošly v průběhu svého působení na naší planetě mnoha rolemi, v dnešní době hrají u nás lidí především roli kladnou. Ve starém Egyptě byly uctívány jako božstvo, v raném středověku zatracovány jako společnice ďábla, mnohdy přinášely člověku štěstí, jindy smůlu, záleželo na okolnostech, které byly pro člověka přijatelnější.

Dnes kočka zaujímá v naší domácnosti významnou roli. Mnohdy si její působení na nás ani Kočka má uklidňující vliv, pomáhá snižovat stres a tím chrání naše srdce. Dle informací, které byly zveřejněny na internetu, dokazují to výzkumy amerických odborníků. Výzkumem bylo zjištěno, že chovatelé koček mají o 40 % nižší riziko úmrtí na choroby oběhové soustavy než ti, kteří kočky nikdy nechovali. Co se týče vlivu zvířat na psychiku, zdraví, na příznivý tělesný i duševní stav člověka, vznikl vědní obor – terapie zvířaty.
neuvědomujeme, ale výzkumy hovoří jednoznačně.

Chovatelé musí potvrdit, že kočka má na ně blahodárný účinek, hlavně v době stresu a pracovního vypětí. Pouhá její přítomnost, moment, kdy se přitulí a spokojené vrnění působí blahodárně a snižuje nervové napětí.

Již v Ladových obrázcích jsme mohli vídat starou babičku, která má na svém klíně podřimující kočku. Mluvím o tom proto, že hlavně pro starého člověka je kočka, stejně jako pes, výborným společníkem a vyplňuje jejich chvíle samoty. Staří lidé mají tak určitý režim a zodpovědnost, co se týče péče o své čtyřnohé druhy. Pro málo pohyblivé lidi se kočky stávají jediným pojítkem s přírodou, mnohdy také jediným přítelem.

S malými dětmi si kočka také může vytvořit velmi kamarádský vztah. Mají společnou vášeň pro hru, proto si mohou dobře rozumět. Jen je třeba trochu pohlídat případné zapomenuté vystrčené drápky.

Možná budou tento článek číst i lidé, kteří kočku nikdy nechovali a kočka nebo jiné zvíře nebylo součástí jejich domácnosti. Ti mohou oponovat, že kočka by byla v jejich domácnosti pouhá překážka a možný zdroj infekce, další práce a starost navíc. Ale kdo nevyzkouší, nikdy neuvěří. Třebaže mně nyní sedí na klíně moje kočka a neustále stoupá na klávesnici, vrtí se, naráží do mě hlavou a chce se mazlit, mně to vůbec nevadí a cítím se v její přítomnosti dobře.

Autorka: Iveta Hrušková
Foto synoveček Alexík Alex Csenkey a Xena Gold Sphynx alias Dáda Goldíková

Krásné dny Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny,CZ

21.08.14

Proč (si) kočky lížou…

… srst, rány, genitálie, lidské vlasy či kůže, jiné kočky, šanta, zeď, umyvadlo,… jsou věci, které kočky
běžně olizují a každý chovatel jistě doplní další specifické libůstky k olizování právě jeho Micky. Podívejme se alespoň na některé z těchto rozmarů a zkusme najít důvod tohoto leckdy komického či nepochopitelného chování.

Proč mi kočka líže vlasy (kůži)?
Někomu je to nepříjemné, pro někoho je to pocta, proč to však tolik koček činí s takovým zanícením? Vysvětlení může souviset např. se šamponem, který používáte a který kočce jednoduše voní. Olizuje-li kočka vlasy vlhké, bývá to pro ni nový zábavný způsob, jak si opatřit vodu. (Vzpomeňme, co všechno kočky v honbě za vodou vypijí – miska pro kočky bývá až na posledním místě). Jiné kočky lížou vlasy svého pána, aby mu daly najevo náklonnost. Toulavé zdomácnělé kočky se tímto způsobem často chovají proto, že jim vlasy připomínají srst jejích ztracených kamarádů či sourozenců ze smečky. Pakliže to vaše kočka s tímto druhem péče přehání, jednoduše ji odežeňte nebo zkuste použít citrusový šampon.

Proč si kočka líže srst (kůži)?
Kočky jsou úzkostlivě čistotné. Péčí o srst v průměru stráví až 3 hodiny denně, přičemž podávají doslova jogínské výkony! Hlavu si myjí nasliněnou tlapkou, zbytek těla obstará drsný kartáč jazyka. Jediné místo, kam si kočka sama nedosáhne, se nachází mezi lopatkami – sem se proto aplikují různé veterinární přípravky proti parazitům typu spot-on. Proces mytí má svůj řád: začínají od hlavy, pokračují přes přední packy a ramena, pak sjíždí dolů po bocích ke genitáliím, k zadním nohám a končí ocasem. Olizování srsti však nemá
důvod jenom ve zbavování se nečistot, ale i k posílení vlastního pachu, který je narušen např. při pohlazení. V letních dnech sliny kočku i chladí – nemají totiž potní žlázy a tím, jak sliny na kožichu usychají a vypařují se, odvádějí teplo z kůže.



Proč si kočka líže rány?
Mnoho lidí se domnívá, že si kočka lízáním ránu čistí a že tudíž nepotřebuje další dezinfekci. Toto je nebezpečný mýtus, neboť kočičí sliny antiseptické rozhodně nejsou. Ba naopak – obsahují velké množství bakterií, které mohou podnítit zanícení rány. Použití dezinfekčního roztoku je zcela na místě. Lízání rány je dobré k tomu, že očistí krev, jejíž pach by v přírodě mohl přilákat predátory, a odstraní z rány nečistoty.

Proč se kočky lížou pod ocasem?
Jazyk zvířatům slouží k mnoha účelům a nahrazuje jim mj. i toaletní papír. Pokud se však kocouři intimním partiím věnují s péčí až přílišnou, raději se diskrétně podíváme. Jestliže mu vyčnívá penis, je něco špatně. Společně s malátností, křikem, krví v moči, neschopností močit to může signalizovat životu nebezpečné ucpání močového měchýře (obstrukce močových cest). Přehnaná péče věnovaná genitáliím může dále značit podráždění špičky penisu, kámen v močovém měchýři či onemocnění dolních cest močových. Také kočičí matka v prvních týdnech svým koťatům vydatně olizuje zadek neboli oblast řiti. Pouze díky této masáži jsou její potomci schopni vylučovat moč a exkrementy.

Proč kočka líže kočku?
V kočičím světě se jedná o projev přátelství. Olizuje-li kocour kočku, dává jí tak najevo svoji náklonnost. Stejný způsob projevení něžnosti kocouři používají i vůči koťátkům. Olízne-li kočka ruku či obličej svého majitele, dává mu tím nejvyšší mírou najevo lásku a oddanost. Většina koček tak nečiní často, o to vzácnějším darem pro nás toto gesto je.

Autorka: Iva Musilová

Krásné dny Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny,CZ

20.08.14

Zevní parazité koček - pokračování

Svrab - prašivina, je jedno z nejčastějších onemocnění volně žijících koček. Tato parazitóza je velmi sdělná a v některých obdobích a lokalitách má charakter hromadného onemocnění. U koček parazituje svrabovka kočičí (Notoedres cati), která může infikovat psa, lišku, králíka a myšovité hlodavce. Tento roztoč je velký až 0,3 mm.Vyvrtává chodbičky v povrchové vrstvě kůže, do těchto kanálků klade vajíčka a zanechává v nich trus. Vylíhlé larvy vylézají na povrch, kde hledají potravu.
První kožní změny jsou na okrajích ušních boltců, dále se šíří na hlavu a krk. Při čistění si kočky roznášejí parazita i na končetiny a tělo. Projevuje se velmi silné svědění. Na kůži se nadměrně vytvářejí šupiny a silné strupy šedavé barvy, vypadává srst. Zesílená kůže se skládá do záhybů, které mohou překrývat oči a omezují viděni a orientaci kočky. Onemocnění je nepřehlédnutelné, má velmi dobrou prognózu a i pokročilá stadia lze úspěšně léčit. Dříve k léčbě užívané koupele antiparazitárními prostředky se již nepoužívají pro obtížnou aplikaci a toxicitu preparátů. Léčba je možná opakovanými injekcemi nebo aplikací příslušných léků ve formě spot on.

Problém je v tom, že kočka, která se volně pohybuje venku, přichází do styku s dalšími nemocnými, případně neléčenými kočkami a dochází k novému onemocnění. Proto je nutno v kočičích koloniích najít nemocné jedince, kteří jsou zdrojem parazitů a léčit součastně celé osazenstvo. Také asanace pelechů a shromaždišť urychlí eliminaci onemocnění.
Svrab koček je počítán k zoonózám. K přenosu parazita dochází v teple a při velmi blízkém kontaktu nemocné kočky s člověkem (v posteli). U člověka se svrab projevuje jako drobné pupínky červené barvy, které jsou lokalizovány kolem pupku, na hýždích a jiných místech s jemnou kůží. Onemocnění má pouze přechodný charakter a po vyléčení kočky nebo zabránění kontaktu s nemocnou kočkou dochází k samouzdravení.
Lidský svrab je působen zákožkou svrabovou (Sarcoptes scabiei), která u koček neparazituje.

Svrab uší je velmi časté onemocnění zevního zvukovodu koček, které působí strupovka ušní (Otodecttes cynotis). Je to parazit rozšířený po celém světě, který se může vyskytovat u psů a ostatních masožravců. Tato zákožka žije na povrchu kůže zvukovodu a protože může být až 0,5 mm veliká, lze ji občas rozeznat i pouhým okem jako bělavé tečky.
U koček vzniká dráždivým působením parazita v zevním zvukovodu zánět s nadměrnou tvorbou ušního mazu. Ten bývá tmavě hnědý a připomíná kávovou sedlinu. Ušní boltce jsou bolestivé, často rudé a kočka se intenzivně škrábe.
Onemocnění je velmi sdělné a šíří se při větší koncentraci koček, zvláště v horších hygienických podmínkách. Onemocnění velmi dobře reaguje na terapii, ale je nutno dodržet dostatečně dlouhou dobu léčby. Mimo vkapávání antiparazitárních kapek do uší, což kočky snášejí jen nelibě, je možno k léčbě použít i injekční aplikaci léků nebo formu spot on s dlouhotrvajícím účinkem.
Vzhledem k tomu, že otodektový svrab je přítomen u více než 50 % koček se zánětem zevního zvukovodu, jsou na výstavách kočky, které mají jakkoliv znečištěn zevní zvukovod, diskvalifikovány.
Mnohdy při nákupu kotěte nebo i u dospělého zvířete je zjištěn zcela čistý zvukovod, ale po několika měsících, aniž by kočka měla kontakt s jinými zvířaty, se projeví ušní svrab. Při nedostatečné léčbě u předchozího držitele může zůstat v hloubce zvukovodu několik parazitů a ti se množí relativně pomalu (tři týdny). Při výborné celkové péči o zvíře a jeho dobré zdravotní kondici se nemusí svědivost výrazně projevit a na povrchu ušního boltce se černý maz objeví až za delší dobu.
U koček chovaných v bytě nebo v uzavřeném prostředí v dobrých hygienických podmínkách bez možnosti přímého kontaktu s postiženými zvířaty, nejsou s touto parazitózou problémy. U koček chovaných volně nebo polovolně lze omezovat, případně likvidovat ušní svrab pravidelným vkapáváním vhodných léčiv do uší nebo aplikací léku ve formě spot on.
Tato zákožka není přenosná na člověka.

MVDr. Květa Mahelková

Krásné dny Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny,CZ


19.08.14

Zevní parazité koček I.

Napadení hmyzem
Kočky bývají napadeny komáry, muchničkami a pakomáry poměrně zřídka. Problém může nastat při přemnožení hmyzu a napadení kočky s omezenou pohyblivostí nebo malých koťat bez matky. Napadení ostatním hmyzem - ovády, mouchami bodalkami, štěnicemi je spíše výjimečné a může způsobit alergické reakce. Také přichází v úvahu riziko přenosu onemocnění - salmonela, lymská borelioza.

Bodnutí včelami, vosami nebo sršní je velmi bolestivé poranění, které u některých koček může vyvolat alergickou reakci různého stupně. Záleží na místu vpichu, vlastní otok většinou velmi rychle odezní po aplikaci tradičních prostředků (cibule, ocet). Nebezpečí je při otoku jazyka, tehdy je nutná rychlá pomoc zvěrolékaře, aby nedošlo k udušení zvířete.
Pozor na repelenty používané pro člověka nebo pro psy. Kočky jsou velmi citlivé, pokud není repelent označen jako vhodný pro použití u koček, hrozí nebezpečí otravy.
Vši u koček neparazitují. Jen zřídka jsou kočky napadány všenkami. Dospělé všenky dosahují velikosti 1,5 mm. Na rozdíl od vší a blech nesají krev, ale živí se nečistotami v srsti a čile se pohybují. Mimo kočku přežívají jen několik dní. K přenosu dochází přímým kontaktem nebo chovatelskými pomůckami, kartáči, dekami. I všenky mohou být mezihostiteli tasemnic. Prakticky všechna zevní antiparazitika určená pro kočky spolehlivě likvidují i všenky. Vzhledem k vývoji parazita je vhodná opakovaná aplikace za dva až pět týdnů.

Myáza se vyskytuje u koček velmi zřídka a to jen u těžce nemocných, poraněných nebo zesláblých zvířat nebo u velmi zanedbaných koťat. Larvy much se množí v mokvajících kožních změnách, ranách, v okolí nosu, očí a konečníku při neschopnosti kočky čistit se. Častější je u dlouhosrstých koček a v teplém ročním období při naprosto nedostatečné péči o oslabené zvíře.
Larvy much prodělávají vývoj v rozkládajících se látkách živočišného nebo rostlinného původu, proto samičky kladou vajíčka do hnisavých ran nebo tkáně macerované močí, výkaly nebo sekrety. Srst na povrchu se slepí a vytváří krustu, kterou si kočka nedokáže sama odstranit. Proto je nutno věnovat zvýšenou pozornost méně pohyblivým hendikepovaným zvířatům, také ránám krytým obvazy. Znečistěnou srst zavčas ostříhat, larvy mechanicky odstranit, rány dezinfikovat a udržovat v čistotě.
Trombikulóza - sametkovitost se u nás nevyskytuje často, spíše jen v některých lokalitách. Původcem je sametka zarděnková. Parazitárním způsobem života žijí pouze larvy, které se masivně množí v pozdním létě a na podzim. Číhají na svou oběť v trávě a v křovinách. Zachytí se na srsti hostitele a pronikají do povrchové vrstvy kůže. Po třech až osmi dnech sátí se asi půl milimetru dlouhé larvy 2 - 3 x zvětší, uvolní se a padají na zem, kde ukončí svůj vývoj.
Larvy sametek napadají místa s tenkou kůží, okolí očí, pysků, nosu, zevního zvukovodu a špičku ocasu. Napadení je provázeno výrazným svěděním, někdy zvýšenou tvorbou šupin a místní ztrátou srsti. Někdy svědivost přetrvává i po odpadnutí sametek. Diagnózu potvrzuje nález larev sametek, jasně červených a pevně přisátých v místě kožních změn. Protože trombikuly žijí jen v zevním prostředí, kočky chované výhradně v bytě se nemají možnost nakazit. Pro kočky chované volně v lokalitách s výskytem sametek je nutno používat k prevenci i léčbě vhodná zevní antiparazitika.
MVDr. Květa Mahelková


Krásné dny Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny,CZ



16.08.14

Tělesná teplota u koček a její měření

Fyziologická tělesná teplota koček je do 39 stupňů. Siamské a orientální kočky mají fyziologicky nižší
teplotu, obvykle kolem 38 stupňů. U rexů a sfinxů je teplota spíše vyšší, kolem 39,5.

Je vhodnější změřit kočce teplotu v jejím domácím prostředí, v klidu, bez nervozity. Již přeprava do ambulance nebo příchod cizí osoby do domu vyvolá stres a zvýší teplotu i o jeden stupeň.

Tělesná teplota se měří normálním lékařským teploměrem v konečníku po dobu, jaká je určena u toho kterého teploměru (rychloběžka je nejvhodnější). Před zavedením teploměru je nutno potřít jeho konec indiferentním tukem, postačí i stolní olej nebo máslo. Teploměr se zavádí do rekta po délku určenou na teploměru, obvykle to bývá cca 2 cm. Pak je vhodné přidržet teploměr jednou rukou společně s ocasem. Pokud se kočka brání, teploměr je dostatečně fixován a nemůže se rozbít.. Moderní teploměry, které měří teplotu v zevním zvukovodu jsou vhodné pro člověka, kočce je tento způsob krajně nepříjemný. Měření teploty v podpaždí je nesměrodatné. Také “suchý nos” nebo “teplé uši” neznamená, že má kočka horečku.

Horečka je obranný mechanizmus, kterým organizmus reaguje na onemocnění vyvolávaná viry, bakteriemi, plísněmi, na poranění, infekci ran, abscesy, zánětlivá onemocnění i nádory. Proto je nutno odstranit vyvolávající agens a ne za každou cenu “srážet” teplotu. V žádném případě nelze aplikovat kočce léky, které se v těchto případech používají u lidí, protože jsou pro kočku vesměs toxické.

Pokud je podezření, že kočka má zvýšenou teplotu, je zapotřebí ji v klidu doma změřit. Pokud je teplota zvýšená, je nutno zavčas navštívit zvěrolékaře, pro kterého je zvýšená teplota jedním z vodítek k určení diagnózy a zavedení vhodné léčby onemocnění.

MVDr. Květa Mahelková


Krásné dny Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny,CZ


15.08.14

První pomoc u kočky



Bezvědomí
  kočka nereaguje   na zevní podněty,       pupily nereagují na   osvětlení

 zajistit jazyk proti zapadnutí, případně vytřít dutinu ústní, zabránit
 prochladnutí
Zástava dechu
hrudní koš se nepohybuje, na zrcátku přiloženém k nosu se neobjeví zamlžení

 vytřít dutinu ústní a očistit okolí, zajistit jazyk proti zapadnutí, dýchání  z úst do nosu (jako u dětí), pozorovat zvedání hrudníku, ne  nafukování. Nezvyšovat frekvenci dechu, nepřestávat až do úspěchu  – samostatného dýchání nebo předání pacienta zvěrolékaři
Otravy
zvracení, průjem, křeče, ztráta vědomí, krvácení z tělních otvorů, krváceniny v kůži
pokud možno zjistit název jedovaté látky a množství pozřené kočkou, případně zajistit zbytky možného jedu nebo zvratky kočky. Pokud není možnost velmi rychlého ošetření zvěrolékařem a k pozření cizorodé látky došlo max. před 30 min., donutit kočku ke zvracení podáváním 3 % peroxidu vodíku (ten, co je na desinfekci ran) po lžičkách až do efektu zvracení, pokud dojde k vyzvracení podezřelé látky, podat živočišné uhlí (2–5 tablet), při dalším zvracení opakovaně. Neprodleně navštívit zvěrolékaře.

Oční problémy
mžikání, přivřené nebo zavřené oči, světloplachost, vodnatý nebo hlenovitý výtok, otok víček, rudé spojivky, šedomodré zbarvení rohovky, viditelné cizí těleso



zastínění, studené obklady, cizí těleso vypláchnout větším množstvím oční vody nebo odvarem heřmánku nebo fenyklu, při neúspěchu včasně kontaktovat zvěrolékaře
Akutní průjem
vyprazdňování vodnatého trusu, žlutohnědý až krvavý častý trus

hladovka!! podávat vodu nebo slabý černý nebo heřmánkový čaj, neslazený, kočku udržovat v teple, neaplikovat žádné léky, při transportu k lékaři myslet na možnost znečistění okolí
Zvracení, slintání
dávení, vyprazdňování potravy a hlenu nebo bílé pěny z dutiny ústní, prudké tření tlamky tlapkami

odstranit krmení i nápoj, při opakovaném zvracení – při podezření na cizí těleso, zánět, infekční onemocnění nebo otravu ihned ke  zvěrolékaři
Poštípání hmyzem
otoky pysků a hlavy, kruhovité zarudnutí kůže v místě bodnutí

odstranit žihadlo, místo vpichu chladit, pokud otoky neustupují, zvláště na hlavě, co nejdříve ke zvěrolékaři, hrozí zadušení!!
Křeče
nefyziologické ohnuté  držení těla, chvění svalstva, případně slintání, obtížný pohyb, ztráta vědomí

   položit na zem (nebezpečí pádu), nepodávat žádné léky ani tekutiny,    zabalit do deky, ihned ke zvěrolékaři
Bolesti uší
třepání hlavou, škrábání uší tlapkami, stáčení hlavy, možná ztráta rovnováhy

prohlédnout boltec a zevní zvukovod, případné cizí těleso odstranit, možno prolít ucho indiferentními ušními kapkami, nezasouvat tampony, hrozí případně ruptura bubínku
Úraz
viditelné poranění, případně podezření na vnitřní poranění



kočku umístit do klidného prostředí, opatrně, poraněné zvíře může kousat a škrábat, krvácející rány překrýt volným obvazem, při transportu ke zvěrolékaři nést kočku na rovné podložce překrytou a podloženou dekou

Přehřátí
namáhavý dech, křeče, ztráta vědomí

zajistit ochlazení umístěním do stínu, namočením studenou vodou, ihned ke zvěrolékaři!!
Přisátí klíštěte
pevně přisáté klíště různé velikosti, zarudnutí v místě přisátí
na přisáté klíště nic neaplikovat!! Nejlépe specielní pinzetou klíště lehce s drobným kroužením vytahovat, případně lze i prsty, raději klíště přímo nechytat, ale přes vatu nebo kapesník, pozor, klíště nerozmáčknout, hrozí infekce. Místo přisátí vydezinfikovat.

MVDr. Květoslava Mahelková

Krásné dny Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny,CZ


09.08.14

Kočičí akné

Jde o častý zdravotní problém u koček. Ve většině případů jsou symptomy mírné a časem zmizí. Vážnější
případy však kazí vzhled kočky a průběh nemoci je chronický. Kočičí akné se vyskytuje u koček obou pohlaví, všech věků i plemen.

Kočičí akné je typicky způsobeno bakteriální infekcí. Jiné podobné (ale daleko vzácnější) problémy jsou způsobeny roztoči, demodikózou, plísněmi či kvasinkami, a autoimunitními nemocemi.

Příznaky a průběh nemoci:
Černé tečky se objeví v srsti kolem tlamičky a na bradě. Není to špína, ale černý maz. Ucpané mazové žlázky vlasových folikul vedou k uhrům (tzv. komedonům), které se pak zanítí, opuchnou, a tvoří se vředy a stroupky. Někdy to kočku svědí a dráždí; časté drbání může způsobit krvácení. Kůže bývá rudá a bolestivá, a po čase i lysá.

Příčiny:
hyperaktivní mazové žlázy
nedostatečná hygiena
alergie na krmivo
plastové misky
stres

Léčba:
Kromě čistých keramikových či skleněných misek a zkoušení jiného typu žrádla (zvláště granolí), radí veterináři následující:

benzoyl peroxid - želé
mupirocin - krém
isotretinoin (Retin-A)
systemická antibiotika
kortikosteroidy

Domněnky o hormonální bázi byly překonány; dnes se dává důraz na genetickou náchylnost.
Kočičí diskuze na internetu radí omývání heřmánkovým čajem, či potírání Betadinem (Jodisolem), nebo alkoholem.

Poraďte se svým zvěrolékařem dermatologem, jak udržovat bradu v pořádku. U některých koček se jedná o náročnou celoživotní péči.


Krásné dny Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny,CZ

06.08.14

Rasismus u koček

Rasismus v obecném slova smyslu znamená posuzování jedinců na základě biologických rozdílů. Rasismus je i dnes jsou kočky posuzovány do značné míry dle barvy jejich kožichu.
odsouzeníhodná teorie a ideologie, která by v dnešním vyspělém světě již neměla mít místo. Bohužel však určité druhy rasismu stále existují, a to nejen u lidí, ale dokonce i u zvířat. A právě pro kočky to platí dvojnásob. Ve zvířecí říši se po celá staletí snad neobjevilo kontroverznější zvíře než právě kočka. Průzkumy dokazují, že


Černá kočka

Kočky černé barvy si zažily krušné časy převážně v době středověku, a to prakticky v celé Evropě. Černé a tmavé kočky se staly symbolem ďábla a spojencem čarodějnic. Byly považovány za stvoření ovládaná zlými duchy, kterým v jejich žlutých očích, které tolik vynikají z černého kožichu, plane pekelný oheň. Ve středověku bylo cíleně zahubeno obrovské množství černých koček. Černé kočky byly považovány za symbol kacířství a ďábla. Kočky dokonce podle tehdejších názorů měly schopnost ovládnout mrtvé tělo a proměnit je v upíra. Tyto časy jsou naštěstí již dávno pryč, avšak černé kočky jsou stále opředeny mnoha mýty a pověrami. Snad nejčastější pověra je ta, že černá kočka, která vám přeběhne přes cestu, přináší smůlu. Také v pohádkách má vždy čarodějnice na rameni kočku právě černé barvy. Průzkumy potvrdily, že černé kočky mají dnes nejmenší šanci, že si je někdo osvojí z útulku. Dále bylo prokázáno, že černé a další tmavé kočky mají největší smutnou pravděpodobnost, že budou utraceny.

Na druhou strany však v některých oblastech platí pro černé kočky pravý opak. Říká se, že pokud by měl někdo strach, že černá kočka nosí smůlu, pak se bojí zbytečně. Černá kočka totiž naopak svého majitele před smůlou a neštěstím chrání. Majiteli černé kočky se tak nemůže stát nic zlého, neboť jeho černá kočka má vše plně pod kontrolou, nebo řekněme spíše “pod packou”. Navíc populární český kocour Mikeš od Josefa Lady měl také černou barvu.


Bílá kočka

Bílé kočky bývají považovány za příliš odtažité. Lidé také mají často obavy, že bílá kočka bude hluchá a raději si vyberou kočku jiné barvy. Přestože bílá barva občas skutečně bývá u koček spojena s vrozenou hluchotou kvůli genům, v žádném případě se ale nejedná o pravidlo. Bílá kočka s modrýma očima naopak může některé milovníky koček přitahovat svým atraktivním vzhledem.


Rezavá kočka

Lidé nejčastěji připisují pozitivní vlastnosti kočkám s rezavými chlupy. Tyto kočky jsou zpravidla vnímány jako přátelské, milé a sympatické. Jen si vzpomeňme na známého zrzavého kocoura Garfielda z kresleného seriálu nebo na animovaný film natočený v roce 2011 Kocour v botách, kde hlavní sympatický představitel má opět rezavou barvu. (Naopak mazaná kočičí zlodějka Čiči tlapička ze stejného filmu má barvu tmavou.) Dále platí, že zrzavá barva u koček je o něco vzácnější než jiné barvy, a možná proto ji lidé vnímají pozitivně jako něco zvláštního a speciálního.


Mourovaté kočky

Kočky s mourovatým kožíškem jsou obecně považovány taktéž za milé a sympatické, avšak není o ně takový zájem, neboť je jich prostě mnoho.

Na závěr je nutno dodat, že barva kočičího kožíšku nemá absolutně žádný vliv na povahu a osobnost kočky. Barva je jen barva, nádherná kočka může být zlobivá potvůrka a naopak nehezká kočka se může stát tím nejlepším přítelem. Nemějme předsudky vůči kočičím kožíškům a nevybírejme si naše kočičí kamarády povrchně podle barvy jejich srsti. Vybírejme srdcem. Však sami víte, že i když si chcete (nebo i nechcete) nějakou kočku vybrat, ona si vás stejně většinou vybere jako první.


Autorka: Iveta Šafaříková
Foto archiv Sphynx Cattery Mutiny,CZ

Krásný den Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny,CZ

04.08.14

Kočičí přátelství aneb jak kočky seznamovat

Kočky rozhodně nevedou osamělý život. Mnoho jich uzavírá pevné přátelství s jinými kočkami, mazlí se spolu, hrají si a vymýšlejí různé kousky. Samozřejmě však existují i jedinci, kteří raději zůstávají sami a jsou nesnášenliví…

Masožravci, kteří loví ve smečkách, např. vlci, musí dohromady kooperovat a fungovat v hierarchii. Různé šarvátky kvůli postavení ve smečce mohou být nebezpečné, a proto se mezi členy vytvořily různé způsoby usmiřovacího chování. Naproti tomu kočky jsou silně teritoriální a loví samostatně, takže jejich způsoby chování (společenské vztahy, agresivita) jsou velmi odlišné. Pro kočky je teritorium důležitější než hierarchie... Běžně se vyskytují rvačky i mezi jedinci různého pohlaví, takže seznamování koček musí probíhat pozvolně.

Jak spolu skamarádit kočky

V případě, že toužíte sdílet domácnost s více než jednou kočičkou, je vhodné vzít si hned dvě zvířata najednou. Nejlépe sourozence, kteří jsou na sebe zvyklí. Avšak i dvě sobě navzájem cizí koťátka, která se k vám nastěhují krátce po sobě, si na sebe většinou rychle zvyknou a stanou se z nich nerozluční přátelé (kočky, které spolu žijí odmala, mají tendenci zachovat si pouto vzájemného čištění srsti a spaní vedle sebe). Těžší je to později, když k sobě chcete dát dvě či více dospělých koček, které byly zvyklé být doposud samy. Kočka je totiž v podstatě samotářské zvíře a potřebuje čas, aby si zvykla a přijala nově příchozího „vetřelce“. Dospělá kočka, která se ještě nikdy nemusela dělit o byt s jinou kočkou, reaguje na nově příchozí ve svém teritoriu většinou nepřátelsky, takže se seznamování pravděpodobně neobejde bez počátečních šarvátek. Uvědomte si, že pokud máte doma kočičího seniora a přinesete si domů koťátko „nástupce“, můžete svému stárnoucímu mazlíčkovi zkazit jeho podzim života… Mladé kočky si snadněji zvyknou. Starousedlík má většinou výhodu, že zná lépe prostředí a nad novou kočkou má převahu, není-li však nový člen rodiny podstatně větší, silnější nebo sebejistější. Proto dejte nové kočce příležitost, aby si zvykla v oddělené místnosti, než dáte obě zvířata dohromady. Do jejich prvního setkání se pokud možno nevměšujte. Jakmile mohou zvířata utéct nebo se mají kde schovat, nedojde pravděpodobně k žádným vážným zraněním. Pro případ, že byste přece jen museli zasáhnout, mějte pro ruce pomocníka a dva páry kožených rukavic…

Platí důležité pravidlo, že nesmíte starší (lépe řečeno původní) kočku zanedbávat, jinak bude oprávněně žárlit. Věnujte svou pozornost a lásku oběma kočkám stejným dílem (zpočátku té původní ještě o trochu více). Přes veškeré snahy se však někdy stává, že se dvě kočky nikdy dostatečně nesžijí… Když je váš byt tak malý, že si nemohou jít vzájemně z cesty a vždycky dojde ke rvačce, pak byste měli raději najít nové kočce jiný domov.

Původ chování

V dobách než byly kočky domestikovány, nežilo jich kvůli zdrojům potravy mnoho na jednom místě. Usmiřovací chování mezi jednotlivými zvířaty nebylo v zásadě moc potřebné. I dnes dávají kočky přednost zastrašování, boji, ústupu, nebo se jednoduše vzájemně sobě vyhnou. Setkávání domácích volně žijících koček je odůvodněno určitou společenskou aktivitou. Když je drží pohromadě dostupnost potravy, projevují raději toleranci než spolupráci. Vzhledem k tomu, že přežití koček není závislé na smečce, nepotřebují mít mezi sebou žádno složitou hierarchii, agresivita ve skupině není tak kritická, a proto ani není nutné usmiřování. Ve skupině koček však často vznikají pouta na základě společných činností (vzájemné olizování se atd.). Měřítkem kvality vztahu a vzájemné lásky mezi kočkami je, jak moc a jak často se choulí k sobě ke společnému spánku. Co je možná překvapivé, je fakt, že vztah je rovněž dáván najevo zíváním a mrkáním… Kočky držené v jedné domácnosti si mezi sebou budou udržovat vzdálenost, pokud se nebudou považovat za jednu skupinu. Některé kočky, které se necítí bezpečně a těžko se přizpůsobují, se mohou snažit utéct, případně se projevují agresivně.

Jak je seznamovat?

* Původní kočce umožněte, aby nejprve přišla do styku jen s pachem nové kočky.
* Novou kočku nechávejte zpočátku jen v jedné místnosti
* Když není původní kočky přítomna, pusťte novou kočku i do ostatních místností. Tak se kočky postupně seznámí se svými pachy.
* Obě kočky musí mít své vlastní misky (v dostatečné vzdálenosti) a oddělené pelíšky. Zpočátku pro ně mějte připravené i oddělené záchody.
* Kočky si na sebe nejlépe zvyknou při hře. Zkuste si s nimi hrát s kočičím mávátkem, házejte jim míčky atd.
* Nezasahujte do kočičích bojů, ale pokud by byla šarvátka opravdu divoká a jednalo by se o jejich zdraví, neprodleně je oddělte!

Zdroje informací: Brigit Gollman, Kočka, sebevědomá, chytrá, hravá, Grada;
Roger Tabor, 100 způsobů, jak rozumět vaší kočce, Mladá fronta

Krásný den Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny,CZ



03.08.14

Od kotěte ke kočce

Kočky nejsou tak náročné na náš čas jako psi, proto jejich obliba stoupá zvláště u hodně zaměstnaných lidí, a co do počtu rychle dohánějí, dokonce někde (např. v USA a ve Velké Británii) i předhánějí psy. Odhady počtu českých koček se pohybují kolem 1,5 milionu, žije jich tedy u nás přibližně stejně jako psů.
Než se rozhodnete pro život s kočkou.

Jenže kočky nejsou zvířata pro každého. Proto se také lidé dělí v zásadě na dvě skupiny: Na ty, kteří kočky milují, a na ty, kteří je nesnášejí. Nic mezi tím.

Kočky jsou totiž velké osobnosti v pravém slova smyslu. Dokážou velice brzy dokonale ovládnout celou domácnost a určovat tam svoje pravidla. Aniž by si toho lidé všimli, stávají se pomaličku poddanými své kočky. Pokud takovéto vymezení pozic přesáhne určitou míru a lidé se vzbouří, může se stát, že si kočka „dupne“ a docela nepěkně prosazuje svou vůli. Nemusí jít hned o agresi – jsou kočky bolestínky, které vydrží dlouhé hodiny naříkat a stále si na něco stěžovat, kočky mstitelky, které každé porušení jimi určených pravidel trestají loužičkou moči na těch nejnevhodnějších místech, kočky aktivistky, které lítají po bytě jako pominuté a shazují s rachotem na zem ty nejvzácnější ozdoby vašeho bytu, nejlépe právě ve chvíli, kdy si přivedete na návštěvu šéfa, i kočky primadony, které odmítají chování a mazlení, dokud se nevrátí staré (jimi nastolené) pořádky.

Výchovné metody uplatňované u psů selhávají u koček na celé čáře. Soužití koček s lidmi je založeno především na citu, toleranci a trpělivosti, stejně jako tomu je ve vzájemných vztazích mezi kočkami.

Některým lidem dělá radost „zasloužit“ si přízeň a přitulení své kočky, jiní z jejích rozmarů šílejí. Proto doporučuji před zamýšleným pořízením kočky prostudovat veškerou dostupnou literaturu včetně kočičích webů a navštívit všechny známé a příbuzné, kteří mají kočky. Pokud si pohoršeně řeknete: „Tak tohle by moje kočka nesměla!“, uvažujte raději o koupi psa nebo králíka.


Co jsou kočky vlastně zač
K domestikaci koček došlo zřejmě zhruba před 6 000 lety ve Středomoří, v místech, kde se lidé živili pěstováním obilí a shromažďovali ho ve velkých sýpkách. Tam se stahovali hlodavci a za nimi přicházely kočky, pro které představovali snadnou kořist soustředěnou na jedno místo. Soustavným hubením myší prokazovaly kočky lidem nedocenitelné služby, proto byly například v Egyptě uctívány jako bohyně a kočka v domě byla symbolem štěstí.

Od těchto pradávných dob si zřejmě kočky tichou poštou předávají z generace na generaci přesvědčení, že ti nedokonalí a neschopní lidé potřebují kočku, aby mohli zdárně přežít, a nikoli naopak. Stále se chovají jako bohyně a žijí si svůj život podle vlastních pravidel. Nezlomil je ani temný středověk, kdy byly právě pro svoji osobitost a nezkrotnost pronásledovány a upalovány na hranicích coby společnice čarodějnic. Dokázaly lidem odpustit a vzít je na milost, jen někdy těžko skrývají své pohrdání.

Není tedy divu, že zatímco do plemenitby psů začal člověk brzy zasahovat a vybírat k chovu jen jedince oplývající některými z žádaných vlastností a schopností, kočkám do výběru sexuálního partnera dlouho nikdo nemluvil. Víme jen, že všechna plemena koček pocházejí ze tří původních typů: z kočky plavé, siamské a angory. A jak tak kočky s lidmi cestovaly po souši i po vodě, typy se promíchaly a na některých místech začaly spontánně vznikat skupiny koček s určitými exteriérovými zvláštnostmi.

O prvních skutečných plemenech domácích koček se zmiňuje Buffon ve svém Přírodopisu z roku 1756. Trvalo však dalších téměř sto dvacet let, než se „ušlechtilé“ kočky představily veřejnosti. První výstava koček, na které už byly kočky roztříděny podle plemen a barev, předváděny a hodnoceny, se konala v Londýně roku 1871.

Až během dvacátého století vznikly chovatelské spolky, byly zakládány plemenné knihy, vypracovány plemenné standardy, a teprve po druhé světové válce se chov ušlechtilých koček rozběhl naplno. Vznikla nová plemena, do chovu koček vstoupila řízená reprodukce a kočky se staly středem pozornosti výrobců krmiv i veterinárních lékařů, protože jejich nároky na výživu a zdravotní péči jsou docela jiné, než je tomu u psů.

V současné době existuje zhruba 100 kočičích plemen s vlastním standardem a stále přibývají další.


Kočičí zvláštnosti

Předení je jednou z nejzajímavějších kočičích zvláštností. Jde o tichý vrčivý zvuk způsobený jemnými vibracemi slizničních řas nacházejících se v hrtanu pod hlasivkami. Zatímco velké šelmy dokážou příst jen při výdechu, domácí kočky předou při nádechu i výdechu a toto umění rozvíjejí od prvních dnů po narození. Pouhý týden stará koťátka už předou při krmení.

Lidé se dlouho domnívali, že předení je známkou dobré pohody – kočky totiž rády předou na klíně při hlazení a svou pohodu a klid tím předávají i svým opatrovníkům. Jenže kočky zvlášť vydatně předou i v situacích, kdy se rozhodně dvakrát dobře necítí, například při porodu, po vážném poranění nebo při těžké nemoci. To by znamenalo, že kočka si zřejmě předením dokáže ulevit od bolesti nebo jiného trápení. Vědci měřili frekvenci vibrací při kočičím předení a došli k hodnotě 27 až 44 hertzů. Přitom je známo, že jemné vibrace o podobné frekvenci uvolňují svalové napětí a výrazně urychlují hojení ran a zlomenin. A každý veterinář vám potvrdí, že rány a zlomeniny se kočkám hojí o poznání rychleji než psům. Že by tedy šlo o jedno z tajemství kočičích „devíti životů“?

Hmatové chlupy významně pomáhají kočkám orientovat se v prostoru. Na tvářích mají 24 hmatových vousů (ve dvou řadách po šesti vousech na každé straně), další hmatové chlupy jsou nad obočím, na bradě a vzadu nad tlapkami předních nohou. Jsou to silné chlupy, jejichž kořínky jsou usazeny velmi hluboko v kůži – až tam, kde jsou nervová zakončení. Pak stačí, aby myška nebo pták způsobili svým pohybem jemné proudění vzduchu, a kočka je hned zaregistruje díky citlivosti hmatových chlupů.

Hmatové vousy používá kočka také jako měřítko. Jsou široké jako její tělo, takže když chce kočka vědět, zda se protáhne nějakým otvorem, nejprve několikrát strčí hlavu dovnitř a zase ven. Poškození hmatových vousů kočce velmi ztěžuje orientaci. Některé kočičí mámy toho využívají a svým příliš čiperným potomkům vousky okusují.

Hmatové vjemy ale získávají kočky i prostřednictvím tlapek, proto se při vzájemném seznamování „poplácávají“, a než se uvelebí na našem klíně, chvilku přešlapují.

Kočky milují teplo a vyhledávají ho. Snesou mnohem vyšší teplotu než my. Zatímco nás začne pálit teplota kolem 44 °C, kočky se odtáhnou až při 52 °C.

Oči jsou pro kočku nejdůležitějším smyslovým orgánem. Jejich zornice má schopnost velmi rychle reagovat na změnu intenzity a množství světla a mění se z tenké svislé štěrbiny na velký kruh a naopak. V zadní vrstvě oka, cévnatce, jsou zvláštní buňky s obsahem guaninu. Ty tvoří lesklé políčko, kterému se říká tapetum lucidum. Je to vlastně miniaturní zrcadlo, které kromě toho, že kočce v šeru strašidelně blýská z očí, dokáže i tím nejmenším množstvím světla podráždit sítnici a vyvolat tak zrakový vjem. Jenom v absolutní tmě kočka nevidí nic stejně jako my.

Kočka málo mrká a vydrží dlouho sledovat kořist upřeným pohledem. Její oči jsou v obličeji tak šikovně umístěny, že jí umožňují trojrozměrné prostorové vidění v rozsahu až 130°. Proto má kočka tak skvělý odhad vzdálenosti a její sebekrkolomnější skoky končí jistým dopadem.

Kočka je dalekozraká. Nejpřesněji vidí na vzdálenost 2 až 6 metrů. Rozlišuje i barvy. Usuzuje se, že vnímá především žlutou a červenou.

Uši jsou neméně dokonalé. Kočičí sluch má rozsah až deseti oktáv a rozliší dva tóny, jejichž výška se liší o pouhou desetinu tónu. Ušní boltce jsou volně pohyblivé, aby pomohly zvuk správně lokalizovat. Kočky mnohem lépe než psi vnímají ultrazvuky, slyší tedy i nepatrné zapištění myšky. Proto také rychleji reagují na vysoké ženské a dětské hlasy než na hluboké mužské. Ovšem každý výrazný zvuk je kočce nepříjemný. Často překotně utíká z místnosti, kde hučí vysavač, fén nebo kuchyňský robot, nebo kde pláče miminko či skotačí děti. Některé kočky jsou však od narození zcela hluché, přičemž hluchota bývá často vázána na bílou barvu.

Vnitřní ucho má ohromný význam pro správnou rovnováhu.

Rovnováha koček je obdivuhodná schopnost. Dokážou chodit po úzkých římsách v obrovské výšce, aniž by trpěly závratí, umí si perfektně „vypočítat“ délku skoku a při nenadálém pádu vždy okamžitě srovnají tělo do takové polohy, aby po dopadu utrpěly co nejmenší újmu. Jak to dělají? Speciální receptory v jejich vnitřním uchu neustále monitorují a trojrozměrně vyhodnocují polohu hlavy v prostoru a jakýkoli pohyb. Mozek s mozečkem pak signály zpracovávají a korigují pohyby kočky tak, aby celé tělo bylo stále v rovnováze. Pokud se kočka na tyto mechanismy nemůže plně spolehnout, neriskuje a je až přehnaně opatrná. Když například uteče před psem na strom či na sloup a nedokáže přesně odhadnout výšku, zoufale volá o pomoc, popřípadě velmi neochotně a pomalu sestupuje pozpátku dolů.

Čich má kočka o něco horší než pes, ale (jak jinak) mnohem lepší než člověk. Ověřuje jím především kvalitu potravy. Okamžitě pozná, kdy začnou žluknout tuky v mase, a nevezme si maso, které není docela čerstvé.

Druhým důležitým předmětem zájmu kočičího nosu jsou pachové značky jiných koček. To může být moč, trus nebo sekrety pachových žlázek z obličeje, tlapek nebo okolí ocasu a genitálií. K rychlé detekci pachů používá kočka „zkratku“ – na horním patře za řezáky má nepatrný otvůrek, kterému se říká Jacobsonův orgán. Ten nasměruje vůni přímo k čichovému nervu. Kočka pak zvedne hlavu, trochu pootevře tlamičku a odhrne horní pysk, aby pach správně nasála (flémuje). Samozřejmě velmi vzrušující, a to i pro kastráty a kočky–samice, je vůně říjící se kočky. Podobně kočkám voní také éterické oleje obsažené v šantě kočičí a kozlíku lékařském. Proto hračky a polštářky s obsahem těchto bylinek přivádějí kočky do extáze – otírají a válejí se po nich, předou a nemohou se vůně nabažit. Někdy podobnou reakci vyvolají i zelené olivy.

O chuti koček je známo především to, že nesnášejí hořké. Proto je tak těžké dát kočce léky, sebelépe ukryté v kousku lákavé šunky. Setká-li se ústní sliznice kočky s hořkou chutí, začne vylučovat ohromné množství slin, aby se odporné chuti rychle zbavila. Takovýto nepříjemný zážitek si pak kočka dlouho pamatuje a rozhodně si ho nechce zopakovat.

Desatero před pořízením kočky
Teď už víte, že kočka je nesmírně zajímavé zvíře, a určitě jste zatoužili po kočičím kamarádovi. Ale než se pro nějakou tu čičinu rozjedete, ještě si odpovězte na následujících deset otázek, které prověří vaši připravenost:

• Kočka se dožívá šestnácti až dvaceti let. Věříte, že budete schopni se o ni po celý její život starat nebo jí najít spolehlivou náhradní rodinu?

• Náklady na péči o kočku (kvalitní krmení, pelíšky, hračky, škrabadla, záchodky, stelivo, ochrana před vnitřními i vnějšími cizopasníky, očkování a další veterinární péče) představují denně průměrně 50–200 Kč, u starší a nemocné kočky i mnohem více. Unese to váš rozpočet?

• Kočka prospí přes den více času než pes, přesto dlouhou samotu nemá ráda. Můžete přizpůsobit denní režim tak, aby nezůstávala celé dny sama?

• Kočka držená v bytě, stejně jako venkovní kočky, využije každou příležitost k „ulovení“ potravy. Dokážete se smířit s tím, že každý nezakrytý kousek jídla vám přinejmenším ochutná?

• Kočka má zhruba desetkrát více chlupů než pes a vyměňuje je po celý rok. Zvládnete je bez velkého lamentování denně odstraňovat z oblečení, křesel, koberců, ubrusů, klávesnice?

• Kočičí záchodky je třeba udržovat stále čisté. Máte jasno, kdo bude tuto povinnost ochotně vykonávat?

• Kočka si potřebuje „brousit drápky“ na svislých i vodorovných plochách a někdy k tomu použije kromě vlastního škrabadla i váš nábytek. Jste schopni to snést?

• Malé kotě je nutné správně socializovat a vychovat. Většina koček si udržuje hravost až do stáří, a aby se nenudily, je třeba si s nimi často hrát. Najdete si na to čas?

• Jste si jisti, že nikdo z vašich blízkých není na kočky alergický a že s jejím pořízením souhlasí celá rodina?

• Je mezi vašimi příbuznými nebo přáteli někdo, kdo se o kočku postará v době vaší dovolené, služební cesty nebo nemoci?

O pořízení kočky uvažujte jen v případě, že vaše odpovědi na VŠECHNY otázky jsou kladné.

(Z knížky MVDr. Hany Žertové Od kotěte ke kočce.)
MVDr. Hana Žertová

Krásný den Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny,CZ