Očkování koťat a dospělých koček

Povinné očkování koťat

Standardní doporučené očkovací schéma:
1. Očkování koťat v 8. - 9. týdnu věku: vakcinace proti panleukopenii, kaliciviróze a infekční rhinotracheitidě
2. Očkování koťat po 11.- 12 týdnu věku: vakcinace proti panleukopenii, kaliciviróze a infekční rhinotracheitidě.

Volitelné očkováni, které se u malých koťat nedoporučuje kvůli zátěžím na organismus je Chlamydióza a FeLV (vždy nutné předchozí sérologické vyšetření).

Odčervení koťat:
 1. odčervení - 14 dnů po porodu
 2. odčervení -  4 týdny po porodu
 3. odčervení -  6 týdnů po porodu
 4. odčervení -  3 měsíce po porodu

Očkováni dospělých koček

Dvě základní vakcíny, kterými by měla být jakákoliv kočka očkována vždy:

PANLEUKOPENIE (P):
Kočičí panleukpoenie je způsobena parvovirem. K nákaze dochází při pozření viru - nejčastěji z míst, kde jiná nakažená kočka defekovala. Virus zůstává v prostředí aktivní velmi dlouho a jedinou možnou cestu, jak proti němu úspěšně kočku chránit, je očkování. Klinicky se nemoc projevuje zvracením, průjmy, malátností, teplotou, apatií, v některých případech onemocnění končí úhynem. Nejnáchylnější jsou koťata. Vakcína poskytuje téměř 100% ochranu a očkovat by se měla zvířata od cca 12. týdne věku, s revakcinací za 2-4 týdny. Další přeočkování za 1-3 roky, podle doporučení výrobce vakcíny. Bývá součástí združené vakcíny proti několika nemocem. Nejčastěji používáme Nobifac Forcat a Purevax RCPCH.

VIROVÁ RHINOTRACHEITIDA A KALICIVIRÓZA (RC):
Nejnakažlivější onemocnění horních dýchacích cest, způsobená herpesvirem a kalicivirem. K nákaze dochází kontaktem s nakaženou kočkou, při používání stejných misek apod. Klinicky se onemocnění projevují kýcháním, výtokem z nosu a očí, zánětem spojivek, zánětem dásní. Po nakažení se některá zvířata uzdraví sama, jiná potřebují léčbu. Nicméně i poté mohou být nosičem nemoci až po dobu jednoho roku. Doporučuje se očkovat všechna zvířata. I když tato vakcína nechrání všechna zvířata tak 100% jako vakcína proti panleukopenii, vždy způsobuje mírnější průběh onemocnění. Očkovat by se měla koťata od 12 týdnů, přeočkování za 2-4 týdny a dále pak každé 1-3 roky podle doporučení výrobce. Jestliže se koťata vyskytují v prostředí, kde je riziko nákazy vyšší (např. útulky apod.), je možné je očkovat i dříve. Bývá součástí združené vakcíny proti několika nemocem. Nejčastěji používáme Nobifac Forcat a Purevax RCPCH

Další vakcíny, jejíž použití je na Vašem uvážení:

VZTEKLINA (R) :
K nákaze vzteklinou dochází pouze pokousáním nakaženým zvířetem. Vzhledem k tomu, že vzteklina je onemocnění přenosné i na lidi, je to onemocnění neléčitelné a smrtelné, je všeobecně doporučeno, aby byla vakcinována všechna zvířata, která chodí ven. U koček, které ven nechodí, je samozřejmě riziko nákazy minimální, je ovšem třeba zvážit možnost kontaktu s netopýry v letním období, či návštěvu nezvaného zvířete ve vašem domě. V některých státech je očkování proti vzteklině povinné pro všechna zvířata.

VIROVÁ LEUKÉMIE (FeLV) :
- kočičí leukemický virus. K nákaze koček dochází pouze při kontaktu se slinami či nosním výtokem nakažené kočky, při pokousání, olizování, nebo při sdílení stejné misky. Další možnost nákazy je z matky na kotě buď během březosti, nebo při kojení. K projevům onemocnění patří oslabení imunity, sekundární respiratorní onemocnění, letargie, anemie, vznik nádorových změn, nechutenství, úbytek hmotnosti a často úhyn. Koťata mladší než 16 týdnů a kočky žijící venku jsou nejnáchylnější k nákaze. Vakcína neposkytuje 100% ochranu. Před první vakcinací je potřeba vyšetřit krev kočky na protilátky proti FeLV. Pokud se prokáže, že kočka tyto protilátky nemá, je možné ji vakcinovat a to poprvé mezi 8-12 týdnem, poté za 2-4 týdny a dále pak každý rok. Vakcinace proti FeLV může způsobovat vedlejší reakce - zatuhnutí v místě injekce, apatii, únavu, v některých případech bylo vysloveno podezření na vznik nádorů spojených s očkováním. Každopádně riziko vzniku nádorů jako reakce na očkování je výrazně menší, nežli riziko infekce kočičím leukemickým virem.

CHLAMYDIÓZA (CH) :
Chlamydia psitaci je bakterie, která infikuje oko, spojivky a dýchací trakt koček. Onemocnění je léčitelné vhodným antibiotikem. Ke klinickým příznakům dále patří letargie, deprese, nechutenství, teplota. Vakcína neposkytuje 100% ochranu, je doporučována pro kočky, v jejichž okolí se infekce chlamydií vyskytují. Bývá součástí združené vakcíny proti několika nemocem.

DERMATOFYTÓZY (M):
Plísňové infekce kůže. Vysoce nakažlivé, přenosné i na člověka, nicméně léčitelné. Vakcíny jsou spíše doporučovány jako součást léčby, jejich preventivní účinek nebyl prokázán.

Zdroj:http://www.vetonline.cz/

Pěkný den Vám přeje Sandra a http://www.sphynx-mutiny.cz/

Skupiny barev bezsrstých plemen koček při posuzování

Skupiny barev jsou následující:

Skupina I.:
bílá, černá, modrá, čokoládová, lilová, skořicová, plavá – jednobarevná nebo s kresbou
DSP/PEB/SPH w/n/a/b/c/o/p  21

Skupina II:
černá, modrá, čokoládová, lilová, skořicová, plavá – jednobarevná nebo s kresbou a s bílou
DSP/PEB/SPH n/a/b/c/o/p  01/02/03/09  21

Skupina III:
červená, krémová, želvovinové – jednobarevné nebo s kresbou
DSP/PEB/SPH d/e/f/g/h/j/q/r  21

Skupina IV:
červená, krémová, želvovinové – jednobarevné nebo s kresbou a s bílou
DSP/PEB/SPH d/e/f/g/h/j/q/r  01/02/03/09  21

Skupina V:
všechny barvy s odznaky – jednobarevné nebo s kresbou, bez bílé nebo s bílou
DSP/PEB/SPH n/a/b/c/o/p/d/e/f/g/h/j/q/r  01/02/03/09  21  31/32/33

Podle tohoto schéma se posuzuje počínaje výstavami o víkendu 2./3. června 2007, u nás tedy již na výstavě v Ústí nad Labem.

Ing. Bohumír Mahelka, CSc.

Krásný den Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny,CZ

http://www.sphynx-mutiny.cz/

Může Vám alergie zabránit v chovu koček?

Určitě už jste slyšeli o alergii na kočky či tzv. na kočičí srst a možná ji máte. Ale tak jako Vám alergie na pyly nezabrání v procházce po parku, tak ani alergie na zvířecí miláčky nemůže být překážkou mít je doma, pokud opravdu chcete.

Jistou alternativou za chlupaté alergizující zvířátko být nahatá kočka, např. Donský Sphynx.

 Přehnaná reakce těla na neškodné látky z okolního prostředí, která se označuje jako alergie, je známá už od starověku. Egypťané podle záznamu z roku 1560 př. n. l. léčili astma (jeden z možných projevů alergie) inhalací kouře z listů rostlin. V 17. století začaly první úvahy o existenci alergenů, tedy něčeho, co dráždí a nutí tělo „pracovat jinak“ ( z řeckého allos = jiný, ergon = práce). Rozvojalergologie jako samostatného medicínského oboru a související imunologie nastal ve 20. století našeho letopočtu, a to i z důvodu obřího nárůstu počtu pacientů.

Alergie sama o sobě není onemocnění. Představuje příznaky vyplývající ze setkání s alergenem. Až 25 % obyvatel má genetickou vlohu pro rozvoj alergie a 10 % dětí trpí alergickými potížemi.

Alergenem může být v podstatě cokoliv z Vašeho prostředí – pyly, roztoče, prach, průmyslová chemie jako čističe, prací prášek, šampon, léky a dále potraviny, včelí bodnutí nebo zvířecí srst.

Ve skutečnosti to, co alergii na kočky způsobuje, není jejich kožíšek, ale bílkovinná molekula označovaná jako FEL-D1 obsažená ve výměšcích žláz, tedy slinách, potu, moči. Tento alergen se při čištění (olizování) srsti dostává se slinami na tělo zvířete a dál do bezprostředního okolí člověka. Čím větší koncentrace alergenů, tím více je majitel senzibilizován a tím většímu riziku alergické reakce je vystaven. Bezsrsté kočky toto riziko mnohokrát snižují už prostým faktem, že nemají srst, kterou by znečišťovaly své okolí.

Alergická reakce má mnoho podob. Od slzení očí a senné rýmy přes astmatickou dušnost, světloplachost a ekzém na kůži až po nejvzácnější projev, tzv. anafylaktický šok. To je maximálně vystupňovaná odpověď organismu na setkání s alergenem. Je poměrně vzácná, ale stává se a nelze jednoznačně říct, kde je hranice (míra koncentrace alergenu), která šok vyvolá, nebo v jaké situaci tělo takto zareaguje. Jsou popsány tzv. vystupňované alergie, kdy od běžné sekrece z nosu postupně hypersenzibilizací (opakovaným setkáváním s alergenem) došlo až k projevům astma.

Na druhou stranu jsou případy, kdy se alergik při neustálém setkávání se stejným alergenem desenzibilizuje. Jeho tělo po čase přestane vnímat tento jeden konkrétní alergen jako něco, čemu se musí bránit. Proto i se známou alergií je schopen mít doma bez obtíží zvíře. Jen musí myslet na to, že na cizí zvířátko téhož druhu a plemene (i sourozence mazlíčka) bude opět reagovat popsaným způsobem. Principu desenzibilizace se využívá při léčbě alergie.

Jak vlastně alergická reakce vzniká? Přirozenou součástí lidského těla je bílkovina Histamin. Ta je obsažena v tzv. žírné buňce, kterou si můžete představit jako alarm imunitního systému. Je schopna najít a navázat se na tělu cizí látku, v tomto případěalergen, a vypustit ze svého obsahu mimo jinéprávě histamin. Jeho hlavním úkolem je rozšířit drobné cévy v místě postižení. Tím dojde k lepší propustnosti stěny cév a snadnějšímu průniku látek imunitního systému z krve do místa afekce. Tělo tak může lépe bojovat s cizorodou látku tím, že nahromadí prostředky imunitního systému na jedno místo. Vedlejším účinkem roztažení cévek je přestup vody do tkání okolo cév a zvýšení prokrvení v místě, což má za následek otok, teplo a zarudnutí. Zvýšení tlaku ve tkáni pak dráždí volná nervová zakončení a vy pak cítíte nepříjemné svědění až bolest. Otok a překrvení v dýchacích cestách způsobuje sekreci - rýmu a zúžení průsvitu cest s pocitem nedostatku vzduchu – známé astma.

To, proč u někoho tělo reaguje tímto způsobem na běžné látky z prostředí, nebylo zatím uspokojivě vysvětleno.

Diagnostika alergií spočívá ve stanovení druhu alergenu a je založena na dvou postupech.

1.     Kožní testy

2.     Přímé stanovení specifických protilátek v krvi, tzv. IgE, které zprostředkovávají vazbu mezi žírnou buňkou a alergenem.

Ad 1) Nejjednodušší a nejčastější jsou kožní testy, kdy Vám lékař na kůži zad nebo předloktí aplikuje kapku s alergenem aprovede drobný vpich uprostřed každé z nich. Do 20 minut odečítá pozitivní nebo negativní reakci.

Nebolestivou metodou je nalepení náplastí napuštěných různými alergeny na záda. Používá se u malých dětí, ale nevýhodou je, že odečet se provádí až za 2 dny.

Naopak agresivnější metodou jsou provokační testy. Alergen se aplikuje přímo do tkáně, do spojivkového vaku nebo inhalací do plic. Vzhledem k rizikovosti se toto vyšetření provádí pouze pokud selhávají jiné metody a pod přísným dohledem lékaře.

Léčba alergie se opírá o dokonalou spolupráci pacienta a zahrnuje úpravu prostředí se snahou vyloučit alergeny a dodržování zdravého životního stylu v kombinaci s medikamentózní terapií. Nejčastěji se používají antihistaminika, tj. látky které blokují účinek histaminu, a pak podpůrná léčiva, která snižují otok sliznice nebo zlepšují respiraci svým bronchodilatačním účinkem.

Dalším terapeutickým postupem je tzv. desenzibilizace, při níž se několikrát aplikuje malé množství alergenu pod jazyk nebo pod kůži. Postupně má dojít ke snížení vnímavosti na alergen. Tato metoda se opírá o poznatek, že si tělo při setkávání se stejným alergenem zvykne. Alergik reagující na cizí zvíře stejného plemene může být vůči svému domácímu mazlíčkovi imunní.

Pokud i přes známou alergii chcete mít doma kočičího mazlíčka, měli byste dodržovat několik rad a zásad.

1.     Vyberte si vhodné zvířátko. Je známo, že u některých kočičích plemen je alergizující faktor nižší: například Don Sphynx, Sphynx nebo Devon Rex.

2.     Koupáním zvířete 2x týdně snížíte riziko uvolňování alergenu až o 90 % - bezsrsté kočkyse snadno omývají.

3.     Zvířátko by nemělo mít přístup do prostor, kde spíte.

4.     Často uklízejte! Vytírejte s desinfekčním přípravkem, často vysávejte za použití Hepa filtru, utírejte prach – nejlépe během nepřítomnosti alergika, nečistota s alergenem se drží i na tapetách a malbě.

5.     Odstraňte polštáře, koberce, polstrovaný nábytek, závěsy. Prostě vše, co je obtížně čistitelné.

6.     Existuje speciální roztok, který se vtírá do kůže zvířátka. Alergen obalí a zneutralizuje.

Nedá se jednoznačně říct, jestli budete nebo nebudete mít příznaky alergie při setkání s bezsrstou kočkou. Sliny, které s největší pravděpodobností způsobují alergii, obsahují alergen, ulpívající při olizování na srsti nebo kůži zvířete. Odtud se alergen přenese na člověka a ten pak může reagovat rýmou a slzením. Z osobní zkušenosti chovatelů bezsrstých koček by se dalo říct, že je reakce u alergiků méně častá. Jestliže navíc budete dodržovat výše zmíněná pravidla, snížíte riziko alergické reakce na minimum.

autorka článku: Bc. DiS. J. Buberová, RN

http://www.donsphynx.org/cs/alergie

Krásný den Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny,CZ

http://www.sphynx-mutiny.cz/