28.12.14

Kočka a 4 mýty o parazitech

Pravidelnou ochranu před parazity se nevyplácí podceňovat. Jaké jsou nejčastější omyly, které
jsou rozšířené mezi chovateli?


  • „Naši kočku není třeba chránit proti parazitům, je jen doma a paraziti tak zvíře ohrozit nemohou.


I kočky, které chováme ve svých domovech a staly se nedílnou součástí naší rodiny, musíme chránit proti parazitům. Vajíčka blech na svém oděvu může přinést i člověk chovající doma zvíře. I kočkám v domácnostech se může stát, že snědí např. vajíčka červů. Ta mohou být schovaná v nepatrné hromádce půdy, kterou si přineseme domů na botách. Kočky velmi rády olizují různé předměty. Ty na sobě mohou nést právě stopy parazitů. Proto je důležité je pravidelně ošetřovat proti vnějším parazitům a také je odčervovat 1 x za 3 měsíce (např. přípravky řady Drontal, které lze zakoupit u veterinářů i v lékárnách).

  •  „Mohu použít na psa i kočku stejné antiparazitikum? Přípravek bude působit na stejné parazity, u psa zabírá, tak by měl fungovat i u kočky.“

Ne vždy tomu tak je. Je třeba dávat si velký pozor na to, o jaký typ přípravku se jedná. Existují totiž antiparazitární přípravky, které jsou určeny pouze pro psy a pro kočky mohou být toxické. Současně jsou vyráběny přípravky, které pomohou od parazitů jak psovi, tak kočce.


  • „Kočku jsme jednorázově odblešili a není tedy potřeba dalších opatření k prevenci před blechami.“

Jedná se o jeden z velmi častých chybných úsudků. V momentě, kdy kočku jednorázově odblešíme, zbavili jsme se parazitů pouze na omezený čas. V průběhu dalších týdnů a měsíců totiž postupně v okolním prostředí dochází k dovylíhnutí vývojových stádií blech. Za několik týdnů je tak zvíře opět zablešené a spolu s ním může být zamořen třeba i domov. Z tohoto důvodu je nutná kontinuální péče a prevence před blechami. Nezbytné je pravidelné aplikování antiparazitárních přípravků. Např. antiparazitární obojek může kočku před vnějšími parazity a tedy i blechami ochránit až po dobu 8 měsíců. (např. Foresto s účinností až 8 měsíců).


  • „Žádné vnitřní parazity u své kočky nepozoruji, mělo by tedy být vše v pořádku.“

Právě vnitřní parazité jsou bohužel velmi nenápadným a často až neviditelným nepřítelem. V okolí zvířete totiž škodí ve velmi nenápadné formě – v podobě infekčních vajíček. Ta se do okolí zvířete dostávají prostřednictvím trusu infikovaného psa či kočky. Tato vajíčka jsou pouhým okem neviditelná – měří méně jak desetinu milimetru. Navíc představují hrozbu trvající až několik let, po něž jsou schopna v okolním prostředí přežívat, aniž by se zmenšovala jejich infekčnost. Je-li kočka parazity infikována, výsledkem mohou být třeba škrkavky v jejím těle. Ty mohou dorůstat až do délky 5 až 15 cm. Proto je nezbytné ochranu nepodceňovat a pravidelně zvíře odčervovat.

Text: MVDr. Václav Bartoš
Veterinární klinika ZooVET, Hradec Králové


10.12.14

Plynatost koček aneb prdí taky kočky?

Plynatost střev neboli nadýmání je nepříjemná záležitost nejen pro kočky, ale i pro jejich majitele, a
to vzhledem k nepříjemně páchnoucím projevům tohoto zdravotního problému. Plyn jako takový je normální součástí trávení a určité množství plynu běžně vychází konečníkem z trávicího traktu při vykonávání potřeby. Problém však nastává v případě, že plyn odchází ve velkém množství a častěji, zápach je výrazný a nepříjemný a zvuky související s vyměšováním překračují normální meze.

Nevhodné potraviny

Plyn se může dostat do trávicího traktu kočky několika způsoby, přičemž zřejmě nejčastější příčinou nadýmání jsou nevhodné potraviny. Nadýmání způsobují potraviny, které jsou lehce zkvasitelné, jako např. květák, brokolice, fazole, zelí či kořenová zelenina. Důvodem může být také nadměrné množství mléka, které některé kočky hůře snáší, neboť jejich organismus nedokáže efektivně rozkládat a zhodnotit laktózu, která je v mléce obsažená. V některých případech může být příčinou požívání zbytků od stolu nebo i vitaminové doplňky.


Nadýmání z nevhodné stravy vyřešíme změnou stravovacího režimu. Kočce bychom měli předepsat vysoce stravitelnou dietu s obsahem proteinového zdroje (např. kuřecí maso) a zdroje uhlohydrátů (např. brambory či rýže). Přesné složení diety může doporučit veterinář. K pití podáváme vodu v pokojové teplotě. Neměli bychom však zavádět rychlé změny ve složení potravy, tzn. na dietu přecházíme postupně.

Polykání vzduchu a další příčiny

Dalším způsobem, jak se vzduch do trávicího traktu může dostat, je jeho spolykání (tzv. aerophagia) prostřednictvím horních cest dýchacích. Důvodem je např. přílišné hltání potravy. Tímto problémem často trpí krátkolebá plemena koček. Pomocí může být krmení zvířete častěji po menších dávkách a v případě většího počtu koček v domácnosti je dobré krmit zvířata odděleně, což zabrání „konkurenci" a rychlému hltání.

Nevhodné potraviny a spolknutí vzduchu jsou asi nejčastější příčiny plynatosti. V některých případech však může být způsobena i alergií na určitou složku potravin, přejídáním, spolknutými chlupy, střevními parazity, aj.

Nadýmání jako známka dalších zdravotních problémů

Pokud trpí kočka nadýmáním a zároveň vykazuje následující symptomy, může se jednat o velice závažný zdravotní problém a je třeba spěchat k veterináři. Mezi další možné symptomy patří: zvracení, průjem, nafouklé břicho bolestivé na dotek, výrazné slintání, nechutenství. V takovém případě se může jednat o onemocnění trávicího traktu, virus ve střevech, střevní parazity, ucpání střev či dokonce rakovinu trávicího traktu.

Závěrem si shrňme, jak můžeme kočce při nadýmání pomoci: postupně zavádíme lehce stravitelnou dietu, nabízíme potravu častěji v menších porcích, zabráníme požívání zbytků od stolu a nevhodných „lidských" potravin, kočičí „smečku" krmíme odděleně a také dohlížíme, zda má zvíře dostatek pohybu. Vždy platí, že pokud problém přetrvává nebo se u kočky vyskytují i další symptomy, je třeba neprodleně vyhledat veterináře.

 Autorka: Iveta Šafaříková

20.11.14

Zánět močového měchýře koček

Základní informace

a)  Popis

Zánět močového měchýře se častěji vyskytuje u mladých dospělých koček a u střední věkové kategorie. Onemocnění dolních cest močových koček, může být vyvoláno jakýmkoli podnětem, který vyvolá zánět močového měchýře, není tedy specifickým onemocněním. Pokud tedy kočka projevuje příznaky zánětu močového měchýře, je potřeba zjistit příčinu onemocnění (pokud to je možné), aby  mohla být zahájena specifická léčba.

b) Příčiny

Kameny v močovém měchýři se vyskytují asi u 15% případů. Změny  na stěně močového měchýře (nádor, zánětlivý polyp, vyústění močovodu na jiném místě) zahrnují méně než 10% případů. Problémy chování také vyskytují u méně než 10% případů zánětů močového měchýře. Infekce močového měchýře nebývá častá a vyskytuje se jen u 2 % zánětů močového měchýře. U více než poloviny koček se zánětem močového měchýře,  u kterých se příčina nezjistí, se toto onemocnění nazývá zánět močového měchýře z nejasné příčiny (felinní idiopatická cystitida).

c)  Klinické příznaky

Mezi nejčastější klinické příznaky zánětu močového měchýře patří obtížné močení, nápinky na močení, bolestivé močení, časté močení malého množství moče, časté chození na kočičí záchod, močení mimo záchod a krev v moči. U kocourů při zánětu močového měchýře může dojít k ucpání močové trubice.

d) Vyšetřovací metody

Vyšetřením moči zjišťujeme krev, bílé krvinky nebo krystaly v moči. Krystaly v moči se mohou vyskytovat i u koček bez příznaků onemocnění močového měchýře. Krystaly jsou viditelné pouze pod mikroskopem a jejich nález v moči neznamená přítomnost kamenů v močovém měchýři. Může být provedena kultivace bakterií z moče, i když infekce močového měchýře nebývá častá. Současně se může provést biochemické vyšetření krve, aby se vyloučilo onemocnění ledvin a případně dalších orgánů. Přítomnost kamenů v močovém měchýři lze prokázat rentgenologickým vyšetřením břicha.  Rentgenologickým vyšetřením nelze prokázat příliš malé kameny, nebo kameny, které neobsahují vápník. V těchto případech se používá ultrasonografické vyšetření. Mezi doplňková vyšetření patří kontrastní cystografie a cystoskopie.

a)  Možnosti ošetření

Jestliže je nalezena příčina (infekce, kameny), pak je léčena.  Protože infekce je méně častou příčinou zánětu močového měchýře, antibiotika nejsou často potřeba. Většinou není zjištěna základní příčina. Na ředění moči se podává potrava s vyšším obsahem vody. Mohou být vyzkoušena konzervovaná, nebo vlhká krmiva. Důležitý je přístup k čerstvé vodě. Zdroj vody má povzbuzovat k častějšímu pití (např. fontánka). Četnost a vážnost příznaků může snížit obohacování životního prostředí kočky (poskytnutí hraček a aktivních her, okna, která dovolují výhled ven). Důležité je udržování čistoty kočičího záchodu (znečištěný substrát odstraňovat každý den, celý substrát jednou týdně). Na každou kočku v domácnosti by měl být jeden záchod plus jeden navíc.  Nedoporučují se přikryté kočičí záchody a parfemované stelivo. Různé kočky dávají přednost různým druhům steliva, takže někdy je třeba trochu experimentovat, než se vybere to pravé.
Léky se často používají jako poslední volba. Na léčbu bolesti se používají sedativa a relaxancia.  Amytriptylin  je tricyklické antidepresivum, které pomáhá uvolnit močový měchýř. Měl by být užíván dlouhodobě, krátkodobé užívání nepomáhá.  Některým kočkám pomáhá sprej s feromony (Feliway). U některých koček se osvědčila protizánětlivá léčba.

b)  Další péče

Časté návštěvy veterinárního lékaře mohou mít opačný účinek, protože stress je jedna z vyvolávajících příčin zánětů močového měchýře.

Prognóza

Většina epizod zánětů močového měchýře z neznámé příčiny se vyřeší během 4-7 dnů bez ohledu na způsob léčby. Asi u poloviny postižených koček se příznaky vracejí. Zde je často příčinou stres. Četnost a závažnost příznaků se ze stárnutím kočky snižují.

Cathy E. Langston, DVM, DACVIM (Small Animal)


19.11.14

Nové cestovní pasy pro kočky a další zvířata v zájmovém chovu

Od 29. 12. 20014 dochází k úpravě pasů pro zájmová zvířata. V čem bude rozdíl?


Nové pasy, které budou soukromí veterinární lékaři vydávat od konce prosince pro zájmová zvířata, se kterými majitelé hodlají cestovat po EU, budou obsahovat prakticky stejné rubriky jako dosud. Hlavní změnou je však toto:

Došlo ke snížení počtu kolonek pro uvedení majitele ze tří na dvě, a majitel bude povinen údaje v pase, vyplněné veterinárním lékařem, stvrdit svým podpisem.

První strana s identifikací zvířete (tj. stránka s uvedeným číslem mikročipu nebo tetování) bude po vepsání údajů přelepena samolepící fólií, aby nebylo možné přepisovat nebo přelepovat identifikační číslo zvířete. Tím se zamezí možné záměně identity zvířete a sníží se tak riziko podvodného jednání.

A ještě přibyly kolonky pro uvedení kontaktních údajů soukromého veterinárního lékaře, který pas vystavil. Tyto úpravy pas o něco prodraží, ale jen o pár desetikorun, takže majitele zvířat to příliš nepostihne. EU se rozhodla vylepšit pasy nejen proto, aby se znesnadnilo falšování, ale měly by také poskytovat cestujícím větší komfort.

Takže pozor, od 29. 12. 2014 se vydávají jenom nové pasy. Je třeba ale dodat, že pasy vydané před tímto datem nepozbývají platnosti! Nejde o žádnou výměnu dokladů, kterou by musel každý majitel pejska, kočičky či fretky neprodleně provést.

Josef Duben, www.svscr.cz


14.11.14

Co potřebují kočky pro spokojený život?

Teprve s chlupatým či nahatým mazlíčkem se stává dům nebo byt pravým domovem, kam se
těší děti i dospělí. Kočky jsou roztomilé, hravé, mazlivé a zároveň důstojné společnice, které si dokážoun podmanit všechny členy rodiny. Jejich hlazení navíc snižuje stres a napětí a probouzí v lidech optimizmus.


V České republice chová alespoň jednu kočku 26 % domácností, kde žije zhruba 1 730 000 koček – 27 % tvoří britské krátkosrsté kočky, 21 % evropské krátkosrsté kočky, 11 % perské kočky, 8 % mainské mývalí kočky (ostatní plemena tvoří každé méně než 4 %). Průměrný věk koček v českých domácnostech je 4,5 roku, průměrná váha 4 kg (výsledky průzkumu Ipsos Marketing 2012).

Čtyřnohý přírůstek do rodiny
Každý, kdo má v úmyslu pořídit si kočku, by se měl v první řadě zamyslet nad tím, kolik jí může věnovat času. To je pro správnou volbu plemene rozhodující. Například dlouhosrsté kočky vyžadují každodenní péči o srst, která se jinak rychle zacuchá a potom jen velice těžko dosáhne požadované kvality. Kočky s kratší srstí jsou na péči méně náročné, nicméně některá plemena hodně línají nebo mají hustou podsadu (spodní srst), takže se bez občasného česání také neobejdou. Nejméně péče vyžadují kočky bez podsady nebo zcela bez srsti.

Jednotlivá plemena se liší i povahou a temperamentem. Pro některá je typická velká závislost na člověku, od něhož se prakticky nehnou a ještě jakoukoli činnost náležitě zvukově okomentují (např. kočky ruské, habešské, siamské). Jiná plemena zase život v domácnosti příliš nezajímá, mají ráda klid, pohodu a hlavně plnou misku něčeho dobrého (např. kočky britské nebo perské).

Nezbytná výbava
Znát povahu svého kočičího kamaráda je opravdu důležité, protože pak se lépe nakupují nejrůznější alternativní hračky a pomůcky, které učiní kočku šťastnou. Mohou to být myšky, balónky, mávátka, prolézačky aj., ale i obyčejný kousek provázku nebo papírku. V žádné domácnosti by určitě nemělo chybět pěkné a pevné škrabadlo na broušení drápků. Tuto činnost potřebuje kočka vykonávat několikrát denně a pokud nemá škrabadlo, vrhne se na nábytek nebo na koberce. Nezbytná je také kočičí toaleta. Současný trh jich nabízí (stejně jako steliva) nepřeberné množství, od otevřených přes kryté až po ty, které samy likvidují kočičí exkrementy. A nesmíme zapomenout ani na pelíšek nebo spací tunel, kde se bude kočka cítit dobře. I když všeobecně platí, že nejlépe se jí bude spát v posteli svého páníčka…

Výživu nepodceňujte
Ke spokojenému životu kočky neodmyslitelně patří miska něčeho dobrého. Základ stravy by měla tvořit kvalitní vyvážená receptura, vhodná pro daný typ, věk a způsob života kočky. K tomu může občas dostat jako pamlsek kousek vařeného masa, sýr, kočičí mléko nebo jiné kočičí pochoutky. Potravu, která by měla mít pokojovou teplotu (neměla by být podávána přímo z ledničky), je dobré servírovat ve stejnou denní dobu a na stejné místo, například v porcelánových miskách a talířcích, ideálně s protiskluzovými přísavkami na dně. Neméně důležitý je pro kočky dostatek čisté vody, která by se měla denně měnit.

S péčí o kočku vám nejlépe poradí chovatel, od kterého si ji berete. Pokud se budete řídit jeho radami a svým srdcem, tak nemůžete udělat chybu. Každá kočka totiž potřebuje hlavně hodně lásky, času a porozumění svého páníčka.

Text: PaedDr. Jana Stěničková
chovatelka a mezinárodní posuzovatelka siamských a orientálních koček, 
předsedkyně sdružení chovatelů koček ZO Brno 36

08.11.14

Vybíráme koťátko - co se skrývá za testy na HCM?

V poslední době se začínají v inzerci nebo na webových stránkách chovatelských stanic objevovat

MVDr.Rafal Niziolek with Bejby Aniston of Mutiny,CZ
informace k testům na HCM. Dovíme se z nich i to, že kočky nebo koťata jsou po opakovaně negativně testovaných předcích. Jindy je zase např. u prodeje koťat uvedena návaznost na linie negativní na HCM. Jsou i chovatelé, kteří Vám sdělí, že netestují, protože se u jejich koček nic nevyskytlo, a nebo že oni mají kočky zdravé. V inzerci koťat bez PP zase o tom nenajdete ani zmínku.

Možná vás napadlo, co znamenají tyto informace? Jsou důležité, když hledám koťátko na mazlíka? Co to vůbec je HCM? Pojďme se tedy podívat, co se skrývá za HCM a co vše to obnáší pro zájemce o kočičího mazlíčka.

Co je hypertrofní kardiomyopatie (HCM)? 
Hypertrofní kardiomyopatie (HCM) je genetická nemoc, která se vyskytuje u koček, psů, prasat a lidí. Doposud není zcela jednoznačně jasné, jak se nemoc u koček dědí. Je ale známo, že je častou příčinou špatného oběhu, vzniku sraženin a ucpávání tepen nejčastěji s následným ochrnutím zadních končetin. Může rovněž vyvolávat tzv. náhlou srdeční smrt (SCD - sudden cardiac death). Genetické pozadí nemoci bylo prokázáno u plemene mainská mývalí a nedávno u ragdollů (Niziołek, 2004).


Které kočky můžou onemocnět na hypertrofní kardiomyopatii?
Tato nemoc se nejčastěji vyskytuje u koček následujících plemen: mainská mývalí, ragdoll, norská lesní, sibiřská, britská krátkosrstá a dlouhosrstá, sphynx, devon rex a german rex. Narůstá rovněž náchylnost na HCM u dalších plemen - siamská, barmská, birma, bengálská a perská. Samozřejmě je možné setkat se rovněž s evropskými kočkami („domácími“), které mohou onemocnět na HCM (Niziołek, 2004).

V jakém věku se vyskytuje hypertrofní kardiomiopatie u koček?
Nejčastěji se týká mladých koček ve věku 1-5 let, ale může se vyskytovat rovněž u koček straších nad 10 let. V tomto případě je ale vhodnější nehovořit o klasické HCM, ale o sekundární kardiomyopatii, který je obvykle spojena s chorobami seniorského věku koček, jakými jsou hyperfunkce štítné žlázy, chronická disfunkce ledvin a vysoký krevní tlak (Niziołek, 2004).

MVDr.Rafal Niziolek with Tyrell Mutiny in Heaven of Mutiny,CZ (Mutik)
Co se děje se srdcem při výskytu hypertrofní kardiomyopatie? 
U klasické formy HCM dochází k zesílení srdečního svalu, hlavně levé strany. Může jít o zesílení pouze stěny levé komory nebo jen přepážky, nejčastěji je ale pozorována forma symetrické hypertrofie obou částí srdce, tj. přepážky a stěny levé komory (Niziołek, 2004). Velice zřídka dochází k hypertrofii stěny pravé komory. Změny na srdci způsobují často vznik šelestu slyšitelného při kardiologickém vyšetření.
Poměrně typickým projevem u koček je hromadění tekutiny v hrudníku nebo plících (otok plic), což způsobuje výrazně zvýšený výskyt dušnosti. Někdy se vyskytuje průběh nemoci bez projevu. HCM je pak objeveno náhle během klinického vyšetření nebo kočka doposud zdravá náhle umírá.

Jak zjistit hypertrofní kardiomyopatii?
Základním diagnostickým nástrojem je echokardiografické vyšetření (sono). Výjimkou jsou plemena mainská mývalí a ragdoll, kde se provádí sono i genetický test. U britských koček je možné HCM zjistit jen pomocí sono vyšetření srdce. Na echokardiografickém vyšetření lze ověřit, jestli kočka nemá srdeční vadu, ověřit tloušťku stěny levé komory a mezikomorové přepážky, velikost levé síně a pomocí speciálního dopplerovského zobrazování určit rychlost, směr a typ průtoků krve přes aortu, plícní tepnu a chlopně. Echokardiografické vyšetření je v současné době diagnostickým standardem v případě určování chorob srdce u koček. Starší kočky (nad 8-10 let) by měly mít ještě dodatečně změřený tlak krve a určenou hladinu hormonů štítné žlázy. Echokardiografické vyšetření dovoluje určit správnou léčbu a umožňuje při dalších vyšetřeních určit postup nemoci (Niziołek, 2004).

Je kardiomyopatie vrozenou vadou?
Kočka nemocná na HCM se s ní nerodí, takže z klinického pohledu jde o klasickou vadu srdce, přesto z důvodu potvrzení dědičné náchylnosti a objevení genu zodpovědného za chybnou změnu stavby srdečního svalu (jen pro mainskou mývalí a ragdolla) je možné ji považovat za genetickou vadu.
MVDr.Rafal Niziolek with Draco Atton Moravia of Mutiny,CZ (Mumi)
Kočka se narodí s vadným genetickým materiálem,  Elfie na vyšetření srdce u MVDr. Rafala Niziolkaale vývoj této nemoci je pozvolný. Často se první projevy nemoci objeví teprve po 12-24 měsících života, někdy i později. Stává se, že zjišťujeme chorobu ve věku 5-6 let. Proto, zejména u plemen ohrožených nemocí, je důležité pravidelné kardiologické vyšetření (zejména echokardiografické) v odstupech 12-24 měsíců, provedené specialistou kardiologem. Má to velký význam v chovatelských liniích (Niziołek, 2004).

Lze HCM vyléčit?
Není to nemoc, kterou lze zcela vyléčit. V současnosti existuje několik druhů účinných léků, které při správné kombinaci po důkladném kardiologickém vyšetření dovolí významně prodloužit kočce život, a zejména zlepšit její životní pohodu. Vhodné léky jsou voleny individuálně podle potřeb kočky a jejího aktuálního klinického stavu (Niziołek, 2004).

Jak dlouho žije kočka s HCM?
Jestli je nemoc včas odhalena, můžeme kočce život prodloužit v závislosti na formě nemoci. U slabších forem HCM může kočka prožít plnohodnotný dlouhý život. Vyžaduje to však pravidelný kontakt s ošetřujícím veterinářem nebo s veterinářem kardiologem, kteří budou vhodně modifikovat léčbu a doporučovat s odstupem několika měsíců vyšetření krve. Podstatné je zejména provedení kontrolních vyšetření krve, zaměřených na činnost ledvin nebo koncentraci hořčíku (Niziołek, 2004).

MVDr.Rafal Niziolek with Xena Gold Sphynx of Mutiny,CZ
Kdy je potřeba testovat kočky na HCM?
Kočky plemen, které patří do rizikové skupiny, by měly být testovány pravidelně od 12-18 měsíců věku a před prvním testem by neměly být použity v chovu. Genetické testy u mainských mývalích a ragdolů je možné udělat v každém věku.
Echokardiografické (sono) testy je potřeba provádět opakovaně po celou dobu chovnosti koček, tj. zhruba do 7-8 let věku. Doporučovaným minimem je provedení sono testu srdce ve věku 18-24 měsíců a dále v 3, 5 a 7 letech. Frekvenci testů určuje veterinární kardiolog v závislosti na výsledcích sono testů a individuálních okolnostech (Niziołek, 2004).


Co z toho všeho plyne pro zájemce o kočičího mazlíčka?

  • I když hledáte koťátko na mazlíčka, najděte si chovatelské stanice, kde jsou oba rodiče koťátek pravidelně a opakovaně testováni na HCM. Testy se provádějí jednou ročně nebo jednou za dva roky od 12 měsíců věku kočky do cca 7-8 let. Je proto v zájmu každého zodpovědného chovatele tyto testy u chovných koček pravidelně provádět.
  • Nenechte se uchlácholit slovy o provádění testů, ale vyžádejte si certifikáty přímo k nahlédnutí.
  • Nenechte se zmást tím, že koťátka jsou z linií pravidelně negativně testovaných na HCM. U  koček Kanadský Sphynyx totiž neexistuje genetický test, takže nemůžeme vůbec hovořit o negativních liniích.
  • Nenechte se uvést v omyl ani tím, že testovaní byli předci koťátka. Tyto informace nesvědčí o zdravém chovu, ale jen o nezodpovědnosti chovatele, který neeticky uvádí zájemce o koťátko v omyl. Test předků, často jen ze strany jednoho rodiče koťátka, vůbec nic nezaručuje, pokud nejsou pravidelně a opakovaně testovaní oba rodiče koťátek.
  • Pamatujte na to, že chovatel, kterému záleží na zdraví svých odchovů, nikdy nebude uvádět testy předků chovných koček, aniž by sám tyto testy opakovaně neprováděl. Pokud na tyto informace narazíte, svědčí to o tom, že takový chovatel se schovává za testy druhých chovatelů, aniž by vynaložil jakékoliv úsilí a finance pro testování vlastních chovných koček a tím Vám také žádné zdraví u kotěte zaručit nemůže.
  • Nespoléhejte se ani na tvrzení chovatele, že jeho kočky jsou na pohled zdravé a nic jim nechybí. V řadě případů HCM odhalí jen sono vyšetření srdce.  

Co říci závěrem?

Nebojte se pořídit si koťátko vysněného plemene. HCM představuje největší riziko jen tam, kde se nehledí na zdraví chovu a testy se neprovádějí. Ve stanicích, kde jsou kočky pravidelně testovány, je riziko nemoci snížené na minimum.

Použité zdroje:
1. NIZIOŁEK R. (2004): Kardiomiopatia przerostowa kotów (HCM – hypertrophic cardiomyopathy) [on-line]. [cit. 12. 5. 2013]. Dostupné z: http://www.niziolek.com.pl/HCM.html.


Autor článku: RNDr. Monika Mulková
FotoArchiv Sphynx Cattery Mutiny,CZ





05.11.14

Kdy vzít kočku k veterináři

Stalo se vám, že vaše kočka má několik problémů, které mohou signalizovat akutní zdravotní problémy, a přemýšlíte, zda ji vzít k veterináři? Existuje několik hlavních symptomů, které by měly vaše rozhodování urychlit, protože kočce může v danou chvíli jít o život.

Bolest břicha u kočky
Bolest břicha u kočky poznáte velmi snadno. Zpravidla se kočka snaží uvolnit pnutí v břiše např. tím, že místo pohodlného sezení je spíše ve skrčené pozici. V takovém případě si většina koček nenechá sáhnout na oblast břicha. Toto chování může signalizovat, že kočka trpí infekcí močových cest nebo některých vnitřních orgánů, v horších případech se může jednat o neprůchodnost trávicího traktu nebo vnitřní krvácení.

Když kočka krvácí z očí nebo uší
Pokud vaše kočka krvácí z uší nebo očí nebo jí odkudkoli tryská nebo pulzuje krev, místo krvácení okamžitě obvažte sterilním obvazem (v případě potřeby a dle možností použijte obvaz s polštářkem) a urychleně se přesuňte k veterináři. Již před cestou ho informujte, že bude třeba jeho okamžité odborné pomoci.

Náhlá slepota kočky
Pokud vaše kočka náhle vráží do věcí nebo se bojí chodit z důvodu špatného zraku, trpí pravděpodobně oddělenou sítnicí nebo očním glaukomem.

Potíže s dýcháním
Náhlé potíže s dýcháním jsou vždy signálem velkého problému. Důvodem náhlé dušnosti může být astmatický záchvat, srdeční problémy, případě anafylaktický šok (tj. alergická reakce, která bezprostředně ohrožuje život kočky). V případě výskytu tohoto problému okamžitě vyhledejte veterinární pomoc.

Problémy kočky při čůrání
Pokud u vaší kočky sledujete, že běhá z toalety na své místo a zpět, přičemž vylučuje velmi malé množství nebo žádnou moč, při pokusech o močení pláče bolestí nebo si po vykonání potřeby či pokusu o toto olizuje silně genitálie, okamžitě navštivte veterináře. Zejména v případě kocourů může jít o velmi nebezpečné fatální ucpání močových cest.

Problémy s chůzí
Kočky se přirozeně snaží před všemi skrýt bolest. Pokud jste tedy zaregistrovali, že vaše kočka kulhá nebo nedošlapuje na některou z končetin, jedná se zřejmě o závažný problém v podobě zlomeniny, infekce, nebo hluboké rány. Stejně tak ovšem může jít o problémy se srdcem, proto je návštěva veterináře na místě.

Záchvat - křeče a záškuby
Záchvat u kočky poznáte velmi snadno – může mít křeče, záškuby nebo je dezorientovaná. Pokud je toto chování u vaší kočky viditelné, může se jednat o jakýkoli druh záchvatu nebo o otravu.

Kočka zvrací častěji než jednou za hodinu
Takto časté zvracení není pro kočky příliš běžné a nebezpečí představuje především ve chvíli, kdy jsou zvratky smíšeny s krví. Takové zvracení může naznačovat, že kočka spolkla cizí těleso, které ji nyní velmi trápí, nebo že trpí onemocněním jater nebo ledvin. Časté zvracení způsobují také střevní poruchy.

Když se zamyslíte nad výše zmíněnými příčinami a použijete zdravý rozum, dojdete k přesvědčení, že je to naprosto logické. Pokud si nevíte rady, zda veterináře navštívit, položte si otázku: „Zavolal/a bych pro sebe nebo své dítě v případě takových potíží nemocniční pohotovost?“ Podle odpovědi zřejmě přistoupíte jako správný majitel k řešení zdravotních obtíží i u vaší kočky.

autor článku: Petr Zuleger


03.11.14

Nebezpečné rostliny pro kočku

Ve výživě kočky hrají rostliny nezastupitelnou roli. Kočce okusování a požírání trávy pomáhá ke
zvracení nestrávených chlupů ze žaludku. Kočky chované venku nemají problémy se k trávě dostat a samy se jedovatým rostlinám vyhýbají. Horší je to s kočkami chovanými v bytech. Pokud nemají k dispozici čerstvou zelenou trávu, lákají je listy pokojových rostlin.

Koťatům připadají pokojové rostliny zvláště přitažlivé, neboť se jim jeví jako vynikající hračka. A to může být problém, pokud doma pěstujeme nebezpečné rostliny nebo si přineseme kytici živých květů. Je proto třeba si uvědomit, jestli váš byt je v tomto ohledu pro kočku bezpečný. Nepomáhá ani umístění rostlin na vyvýšené místa – kočky vlezou opravdu všude, hlavně když tam nesmějí a vy nejste doma. Je tedy vhodné nebezpečné rostliny z bytu odstranit. Jak však poznáme, že zrovna ta rostlina, kterou v bytě máme, představuje velkou hrozbu? Pokusíme se vás seznámit se základním přehledem pro kočku nebezpečných rostlin.

Jedovaté rostliny

Velkým nebezpečím jsou rostliny obsahující toxické látky, které mohou způsobit, po požití některé rostlinné části , otravy. Zvláště nebezpečné jsou pro kočky rostliny z čeledi áronovité, pěstované jako pokojové, neboť pocházejí z tropů. Jedná se o difenbachii, filodendron, monsteru, kalu, aglaeonemu a anturium, které obsahují ve svých pletivech šťavelany (drobné jehličky krystalů) poškozující sliznice a způsobující otoky. Zástupci z čeledi pryšcovité obsahují ve svých mléčnicích kyanogenní sloučeniny, alkaloidy a terpeny způsobující poškození zraku, dráždí sliznice a jsou toxické. Mezi pryšcovité patří, dnes hojně na vánoce kupovaná, vánoční hvězda a všechny druhy pryšců. O vánocích musíme dát pozor i na jmelí, jak na listy, tak bobule. Jmelí jako poloparazitická rostlina a obsahuje ve svých větvích a stoncích toxické proteiny – viskotoxiny. Jejich aktivita však závisí na charakteru hostitelské rostliny – nejméně toxické je jmelí z jabloně. Velmi nebezpečné mohou být všechny jarní byliny z čeledi liliovité, jako jsou tulipány, hyacinty, modřence, konvalinky, ocúny a křivatce. Nebezpečí se skrývá hlavně v okusování jejich tenkých listů, které kočky přitahují a nebo v tom, že se kočka napije vody z vázy. Totéž platí o zástupcích z čeledi amarylkovité, k nimž patří narcis, sněženka či bledule. U liliovitých a amarylkovitých rostlin je však nejvíce toxická cibule. Lilie a denivky, patřící taktéž do čeledi liliovitých, vyvolávají u koček při požití akutní selhání ledvin. Vážnou otravu mohou vyvolat i 2-3 listy v domácnosti pěstované okrasné azalky nebo venkovní rododendron, který je extrémně toxický. Všechny části oleandru, který pěstujeme v zimě v bytech a přes léto na balkónech a terasách, jsou jedovaté. Smrtelná dávka oleandru je pro kočku mnohem menší v porovnání s taky velmi toxickou difenbachií. Kosatec je také toxický a při požití poškozuje především slinivku a játra.

Nejenom okusování nebo požití jedovatých rostlin je nebezpečné pro kočky. Takové pití vody z misky pod květináčem může kočce způsobit nemalé problémy. Květiny jsou totiž hnojeny a některé rostliny mají jedovaté i kořeny, takže se toxiny mohou vyskytnout také ve vodě. Proto je dobré mít rostliny v obalech na květináč.

Jak poznáme otravu způsobenou jedovatými rostlinami?
Otrava se u kočky může dostavit do 20 minut nebo se může projevit třeba až po 4 hodinách. Kočky, které vykazují otravu toxiny rostlin, hodně sliní, někdy se vyskytuje u tlamy pěna, mohou se dávit nebo zvracet. Kočka při otravě může ztěžka dýchat a polykat, především pokud je otrava doprovázena otokem ústní dutiny. Některé otravy doprovází průjem, křeče, třes, slabost, ztráta koordinace a rozšířené zorničky.

První pomoc
Při pozření jedovatých rostlin bychom měli zahájit první pomoc - vytáhnout zbytky rostliny z tlamy a poté ji vypláchnout vodou nebo mlékem. Při otoku tlamičky je nutno zabezpečit průchodnost dýchacích cest. Bezpodmínečně seženeme veterinární pomoc. Je potřeba znát rostlinu, kterou se mohla kočka otrávit. Pokud to nevíme, vezmeme k veterináři vzorek jedovaté rostliny. Veterinární lékař zpravidla vyvolá zvracení, podá živočišné uhlí a postará se o rehydrataci kočky.

Seznam dalších nebezpečných rostlin 
Agave Aloe Amarylis Áron Asparágus Brambořík Břečťan Cesmína Čemeřice Dračinec Durman Fíkovník Hortenzie Hvězdník Chryzantéma Jalovec Juka Kapradiny Klívie Kroton Lilek Mahonie Myrta Pelargónie Plamének Prvosenka Pryskyřník Ptačí zob Schefflera Skalník Tchýnin jazyk Tis Toulitka Zerav

Nejen toxiny jsou jedovaté
Nebezpečné mohou být pro kočky rostliny s trny, v domácnosti především kaktusy nebo pryšec trnová koruna. Je dobré pěstovat je z dosahu kočičích pacek.

Kočka se také může otrávit česnekem, který obsahuje alliin nebo cibulí, obsahující sirné sloučeniny, které poškozují červené krvinky. Naštěstí valné většině koček cibule ani česnek nevoní.

Nakonec je potřeba říci, že každá kočka je jiná. Některé kočky nejeví o rostliny zájem, jiné si s nimi velmi rády hrají. Pokud chováme koťata, je nutné nebezpečné rostliny odstranit, neboť zvědavost a vynalézavost koťat nezná mezí. Je tedy třeba uvážit podle chování a osobnosti své kočky, které rostliny budeme v bytě pěstovat.
Text: Pavla Šimáčková
Chovatelská stanice britských koček Noblesse Charm, CZ, www.noblessecharm.xf.cz
 autorka, Renata Vaníčková, www.rewan.eu



30.10.14

Dopřejte svému kotěti to nejlepší!

„Love me, feed me, never leave me“, slavný citát kocoura Garfielda nám jasně napovídá, že ke spokojenosti kočky stačí ze strany chovatele tři základní věci: láska, krmení a věrnost.

Láska
sphynx,

Když plánujeme pořízení koťátka, naše srdce jistě zaplesá při každém pohledu na tu malou chlupatou (nahatou)kuličku. Hned v úvodu je ale dobré si uvědomit, že láska nespočívá jen v nekonečném mazlení. Svému koťátku musíme dopřát i správnou péči. Po příchodu do nového domova kotě okamžitě začne prozkoumávat nové prostředí. Bohužel si ale zatím neuvědomuje všechna nebezpečí, která na něj číhají. Proto je důležité, aby byl chovatel připraven a kotěcí zvědavost se nestala životu nebezpečnou. Stačí dodržovat několik základních pravidel, díky kterým se bude kotě cítit příjemně a v bezpečí.

Na co dát pozor:

  • Otevřená okna – kotě by mohlo vypadnout.
  • Vchodové dveře - kotě by jimi mohlo snadno proklouznout ven a už netrefit zpět.
  • Kabely, květináče, dekorace – kotě by je mohlo okusovat a ublížit si.
  • Malé děti – dítě by se nemělo, alespoň z počátku, starat o kočku samo. Často totiž nedokáže rozlišit, co může být pro zvíře bolestivé či nebezpečné. V ohrožení pak mohou být oba.
  • Jiná zvířata – je dobré nový přírůstek otřít kouskem oblečení s naším pachem, ostatní zvířata ho rychleji přijmou. Je ale nutné být trpělivý.
Již od prvních dní by chovatel neměl zanedbávat péči o svého mazlíčka. Pravidelná péče o krásu a zdraví je pro koťátko nezbytná.

Čemu věnovat pozornost:

  • Srst – je dobré vyčesávat 1x týdně, dlouhosrstá plemena samozřejmě častěji.
  • Zoubky – čistí se a brousí tvrdou stravou. Jednou za čas je dobré zkontrolovat zubní kámen a dásně. V případě zaznamenání problému vyhledat veterináře.
  • Koupání – pokud se rozhodnete kočku koupat, je dobré s tím začít právě v kotěcím věku, aby si zvykla. Je nutné počítat s tím, že se může vehementně bránit.
  • Očkování – patří mezi preventivní zdravotní opatření.
  • Odčervení – jednou za čas je důležité kočku odčervit. A to i v případě, že je chovaná v bytě.
Krmení
Jedním z nejdůležitějších bodů v péči o kotě je právě strava. Protože kotě roste a vyvíjí se, má větší nároky na nutriční vyváženost stravy. Oproti dospělé kočce potřebuje více proteinů, vitamínu a stopových prvků. Výběr správného krmiva v kotěcím věku je důležitý pro vývoj kočky a zachování jejího zdraví v průběhu dalších let.
Věrnost
I když je kočka na první pohled celkem samotář, své paničce nebo svým majitelům bývá oddaná. Jejich náruč sice většinou vyhledává jen když sama chce, ale i tak je miluje. Důležité pro ni proto je, aby i ona cítila, že o ni panička nebo její majitelé stojí. A to nejen prvních pár měsíců, kdy je ještě kotě. Kočičí smutek a trápení se totiž může negativně projevit na zdraví. Před koupí tedy pamatujte na to, že kočičí kamarád není záležitost na pár dní, ale na řadu let.

Autor: Vanda Ročková



20.10.14

Nejoblíbenější místa pro hlazení koček

Chcete svou kočku potěšit? Zjistěte, která jsou její nejoblíbenější místa pro drbání a hlazení. Určitě vám za to poděkuje.

Ačkoli je každá kočka jiná a každá dává přednost trochu něčemu jinému, něco mají přece jen
společné. Podrbání na lících a bradě snad žádná neodmítne. Susan Soennichsen a Arnold Chamove na katedře psychologie Masseyské unierzity na Novém Zélandu se rozhodli zjistit, kde jsou kočky nejraději hlazeny. Provedli proto výzkumnou studii týkající se reakcí koček na mazlení. Výsledky byly publikovány ve školním časopise Anthrozoos.

Soennichsen a Chamove prováděli experiment s devíti různými kočkami. Každá byla mazlena po dobu 60 minut na čtyřech různých místech jejího těla, kde mají kočky drbání nejradši. Kde to bylo?

1. Mezi ušima a očima (tam se nacházejí temporální pachové žlázy umístěné na horní části tváře).

2. Na bradě (nachází se zde periorální pachová žláza).

3. Dolní části zad u kořene ocasu (v blízkosti ocasní pachové žlázy).

4. Na jednom ze tří míst, kde se nevyskytují žádné pachové žlázy: hlava, záda, hrudník.

Výsledky experimentu ukázaly, že kočky silně preferují mazlení mezi ušima a očima na horní části tváře (oblast temporální žlázy), naopak nejméně se jim líbilo hlazení na spodní části zad v blízkosti ocasu. Na druhém místě skončila oblast okolo brady a místa na hlavě, zádech a hrudníku.

Vědci se domnívají, že kočky si přejí být nejvíc hlazeny na tvářích, protože jsou schopné nás tak označit jejich pachovými žlázami. Je to jejich způsob, jak si nás označkovat. Proto se také třou tvářemi o různé předměty a nábytek.

Ať už tedy vaše kočka preferuje jakoukoli oblast, mazlete ji něžně a jen v době, kdy si to ona sama přeje. Pak budete mít doma spokojeného vrnícího společníka.

 Vanda Ročková

16.10.14

10 věcí o kočkách, které jste možná nevěděli



1. Průměrná kočka spí 14 až 18 hodin denně.


2. V želvovinovém zbarvení se prakticky vyskytují pouze kočky - samice.


3. Většina koček je alergická na laktózu a neměla by dostávat kravské mléko.


4. Když vás kočka masíruje tlapkami (tzv. mléčný krok), cítí se uvolněně a spokojeně.


5. Kočky mohou vydávat více než 100 různě hlasitých zvuků .


6. Na kratší vzdálenost dokážou běžet až rychlostí 30 km/h (jako maximální rychlost se uvádí dokonce 48 km/h).


7. Kočičí čich je asi 14krát citlivější než čich člověka
.

8. Jejich vousky nejsou jen pro parádu - pomáhají kočce detekovat objekty a pohybovat se ve tmě.


9. Lidé se seznamují podáním ruky, kočky se zdraví tím, že se navzájem dotknou čumáčky


10. V průměru se dožívají okolo 12 až 15 let. V Guinnessově knize rekordů je uvedena kočka, která se dožila úctyhodných 24 let. Ovšem říká se, že nejstarší kočkou všech dob byla Creampuff, která žila v americkém Texasu a dosáhla věku 38 let.












13.10.14

Lékárnička pro kočky

Kočičí nouzové situace lze definovat jako kritické zdravotní situace, při kterých je zapotřebí okamžitý lékařský zásah. Pořízení lékárničky první pomoci pro kočky je vhodný prostředek, kterým lze okamžitě zasáhnout v případě potřeby akutního ošetření a umožnit tak kočce v rámci možností bezpečný přesun k veterináři, který následně poskytne odbornou pomoc. Navíc velká část materiálu nacházejícího se v lékárničce bude užitečná i v případě nutnosti poskytnutí pomoci lidem, případně jiným zvířatům ve vaší péči.

Obsah lékárničky první pomoci pro kočky
Pokud uvažujete nad pořízením lékárničky pro vaši kočku, máte dvě možnosti. První z nich je koupit lékárničku pro kočky v některém obchodě s chovatelskými potřebami. Druhou možností je si pořídit jednotlivé zboží, které by se mělo v lékárničce nacházet. Ideální je pořídit si nejméně dva balíky, přičemž první bude neustále k dispozici u vás doma, zatímco druhý bude neustále připraven pro případ zásahu ve vašem vozidle.

Ve vaší lékárničce by se měl nacházet následující materiál: Svítilna s bateriemi a náhradní baterie pro případ výměny, bavlněné polštářky a tampony, nůžky, pinzety, antibakteriální krém, peroxid vodíku, alkohol na odřeniny, antiseptické ubrousky, vodítko, dlaha, styptický prášek pro zastavení krvácení, léky užívané kočkou na předpis od veterináře, sterilní latexové rukavice, výplach očí, kniha o první pomoci pro kočku i pro lidi, minerální olej, aspirin, Benadryl, deka, velká láhev vody, balení samoohřívací vody, samoaktivační led, krém Hydrokortizon, kopie veterinárních dokladů a teploměr.

Kdykoli je to možné, mějte po ruce mobilní telefon s uloženou předvolbou čísla 112 a čísla na veterinární pohotovosti, který se tak stane vhodným doplňkem této lékárničky. Zároveň s tím nezapomínejte pravidelně kontrolovat stav baterie vašeho mobilního telefonu, aby se vám nestalo, že v případě potřeby se nedovoláte na zamýšlené číslo.

Lékárnička pro kočky a jak poskytnout první pomoc zvířeti

Jakmile jste vytvořili lékárničku první pomoci pro vaši kočku, je zapotřebí se naučit používat její prostředky. Některé veterinární stanice nabízejí kurzy první pomoci pro zvířata, a některé informace lze získat i prostřednictvím Červeného kříže. Takto organizované kurzy trvají většinou jeden až dva dny, a v rámci tohoto kurzu můžete získat i důležité brožury s alespoň povrchními informacemi shrnujícími zásady první pomoci. Uschovejte si ji do lékárničky či do její těsné blízkosti. Většinou je obsah kurzu první pomoci podobný obsahu kurzu první pomoci pro lidi – naučíte se, jak pomoci zvířeti, které se dusí, jak rozpoznat šok, jak čistit a obvazovat či jak se zachovat v případě hadího uštknutí vaší kočky.

Lékárnička pro kočky není vše

I když investujete čas a náklady do vytvoření lékárničky pro poskytnutí první pomoci, samo o sobě to není dostatečné. Pro to, abyste dokázali vaší kočce poskytnout efektivně první pomoc, musíte na to být jednak psychicky připraveni, a jednak také musíte vědět, jak na to. Se znalostmi o poskytnutí první pomoci můžete zachránit život postiženého nejen čtyřnohého, ale i dvounohého, protože pravidla první pomoci jsou v řadě případů velmi podobná. Na poskytování první pomoci je dokonce možné si nechat vystavit certifikát, se kterým potom můžete poskytovat první pomoc na profesionální úrovni. Tento certifikát je nutné obnovovat alespoň jednou za dva roky.

Získejte pro sebe certifikát potvrzující vaši odbornou znalost poskytování první pomoci zvířatům. Vaše rodina i vaši přátelé toto jistě ocení.

autor článku: Petr Zuleger


08.10.14

Kočičí zákony

Zákon kočičí nehybnosti

Nehybná kočka zůstane nehybná, pokud na ni nezapůsobí jiná síla – zejména otevírání kočičí konzervy, nebo myš v pohybu.

Zákon kočičího pohybu

Kočka se pohybuje přímo, pokud není dobrý důvod změnit směr.

Zákon kočičí přitažlivosti

Veškerá modrá saka a černé svetry přisávají kočičí chlupy v přímé závislosti k tmavosti látky a světlosti kočky (a naopak).

Zákon kočičí termodynamiky

Teplo se přemísťuje z teplejšího předmětu do studenějšího, jenom v případě kočky se teplo přemisťuje do kočky.

Zákon kočičího protahování

Kočka se protáhne do délky, která je přímo závislá na délce spánku právě dokončeného.

Zákon kočičího spánku

Všechny kočky musejí spát s lidmi (pokud možno) a v pozici, která je co nejnepříjemnější pro dané lidi.

Zákon kočičího prodlužování

Kočka je schopna prodloužit svoje tělo na délku potřebnou k dosahu předmětu, který vzbudil kočičí pozornost.

Zákon kočičí akcelerace

Kočka akceleruje v přímém poměru (lineárně), až do doby kdy je připravena se zastavit.

Zákon kočičí přítomnosti u stolu

Kočka musí být přítomna všude, kde je předloženo cokoliv dobrého.

Zákon rozložení koberců

Žádný koberec nesmí zůstat v původní poloze a stavu po delší dobu.

Zákon kočičí poslušnosti

Kočičí poslušnost je přímo nezávislá na snaze lidí, kteří chtějí aby něco udělala.

První zákon zachování energie

Kočka ví že energie se nedá vytvořit ani zničit, proto používá energie co nejméně možno.

Druhý zákon zachovaní energie

Kočka také ví, že energie muže být šetřená dostatečným spánkem.

Zákon pozorování ledničky

Když kočka pozoruje ledničku po dostatečně dlouhou dobu, někdo přijde a vyjme něco dobrého k jídlu.

Zákon elektricky vyhřívané pokrývky

Zapni pokrývku a kočka skočí do postele rychlostí světla.

Zákon namátkového hledání pohodlí

Kočka neustále hledá a většinou najde nejpohodlnější místo v jakékoliv místnosti.

Zákon pytlíku, škatulí a obsazení

Všechny pytlíky a škatule v místnosti musí obsahovat kočku v co nejkratším čase.

Zákon kočičích rozpaků

Kočičí naštvanost je přímo závislá na velikosti rozpaku, znásobeným množstvím lidského smíchu.

Zákon spotřeby mléka

Kočka vypije množství mléka, které se rovná její tělesné váze, jenom aby ukázala že to dokáže.

Zákon výměny nábytku

Kočičí touha po škrábání nábytku je přímo závislá na ceně a stáří/ či spíše novotě nábytku.

Zákon kočičího nezájmu

Kočičí nezájem je přímo závislý na lidské snaze vzbudit kočičí zájem.

Zákon odmítání prášku

Jakákoliv pilulka kočce nucená má potenciální energii potřebnou k dosažení rychlosti úniku.

(detailněji viz T. Pratchet a jeho obsáhlé pojednání v knize Opravdová kočka, kterak dáti kočce lék) .

 Zdroj: http://www.moje-kocka.cz/zivot-s-kockou/kocici-zakony-344.html


04.10.14

Kočky a jejich devět životů



Jedná se pouze o otřepané klišé, mytizaci či pravdivý výrok o tom, že kočka má devět životů? Proč
tomu tak je? Člověk by jí mohl leckdy závidět její um ladnosti a stability při pohybu ve výškách, při chůzi po střešních krovech, odpočinku v korunách stromů.

Kočičí dovednosti a instinkty jsou vědci „mikroskopicky“ prozkoumávány již řadu století.  Pomalu se snaží vniknout „pod kůži“ kočičí motoriky a probádat tajemství „komnat“ jejich nadpřirozených schopností.
Kočky jakoby disponovaly „supermanovským“ fyzičnem, které jim dopomůže k tomu, aby přežily pád i z těch nejvyšších pater a dopadly pokaždé na všechny čtyři. Jejich tělo se dokáže natolik obratně zkoordinovat a flexibilně se adaptovat způsobu dopadu, aby se jim nic nestalo.

Jejich svalové proporce, pružnost, síla a ohebnost kostí, jim zaručují stoprocentní šanci přežít i téměř nemožné.

 Jak kočky regenerují své tělo
Je potvrzeno, že kočka se dokáže vylízat i z těch nejhorších ran a patálií. Regenerace kočičího organismu by se dala přirovnat k tomu, jako když otočíte kouzelným prstenem princezny Arabely. Kočičí nervový systém restartuje jejich poškozené funkce a obnoví tak původní činnosti.

I díky tomuto jevu se kočka v moderní medicíně stala součástí léčby lidí s nemocným pohybovým aparátem nebo při řadě nervových onemocnění. Hřejivá kočičí náruč a slastné vrnění sálají tónem pohody. Blahodárné kočičí „vlnobití“ se přenáší na člověka a zároveň má vliv na jeho duševno. I proto kočky svým ledabylým a nikam nespěchajícím vystupováním vysílají pozitivní signály, které jsou důležitým „hnacím motorem“ na zlepšení lidské nálady. Staly se nedílnou ikonou tzv. felinoterapeutických „dýchánků.“

 Kočky mají noční vidění a šestý smysl
Kočičí oči jsou jejich „baterkami,“ když se pod rouškou tmy vydávají na noční obhlídku terénu. Nejen rafinovanost jejich očí, ale i hmatové vousky, mňoukavé „zpěvy,“ kočičí srst, tlapky a polštářky jsou tajuplnými součástmi neuvěřitelných a (ne)probádaných kočičích schopností.

Kočičí magičnost se projevuje např. i tím, s jakou jasností dokážou kočky predikovat např. zemětřesení. Člověk zůstane navždy konsternován a fascinován mystikou kočičího bytí. My, lidé, můžeme jen tiše závidět a obdivovat jejich „čich“ na to, jak žít kočičích (ne)obyčejných devět životů.

 Autorka: Andrea Ctiborová




27.09.14

Životní období kočky

Lidé často srovnávají věk zvířat s věkem lidským. Obvykle se přirovnává jeden rok kočičího života k
sedmi lidských letům, avšak ne zcela pravidelně. Mladé kočky se velmi rychle vyvíjejí, a tak roční kočku můžeme přirovnat k 15-18letému člověku. Ve starším věku (nad 10 let) se naopak poměr snižuje a jeden kočičí rok odpovídá asi třem letům lidským. Desetileté kočce je tedy podle lidských měřítek přibližně 65 let.
Průměrný kočicí věk se udává mezi 10-15 lety. Velmi ovšem záleží na nemocech, výživě, způsobu chovu a prostředí, v němž kočka žije. Kočky na venkově s volným výběhem ven se však průměrného věku dožívají velmi zřídka. Mezi chovateli je však známo mnoho extrémně starých koček. Já osobně jsem znala kočku, která se dožila dvaceti dvou let, v německém časopise se psalo dokonce o třicetileté kočce - jednalo se o birmu. Přestože zatím ještě nemáme studie o vztahu dlouhověkosti k určitému plemeni, mezi chovateli se hovoří právě o birmách jako o plemeni, jehož příslušníci žijí dlouho.
Obecně platí, že nejkratší život mají nekastrovaní kocouři, kastráti obojího pohlaví naopak žijí nejdéle. Je dokázáno, že zvířata pocházející z úzké příbuzenské plemenitby mají předpoklad ke kratšímu životu.

Kočičí mládí
Malá koťata prodělávají velmi bouřlivý vývoj. Avšak skutečně zralá pro úplné odstavení a prodej novému majiteli jsou teprve ve věku 10-12 týdnů. V této době se z kojeného, zcela bezbranného tvorečka vyvine zvířátko schopné samostatného příjmu všech druhů potravy, jež má již zafixovány pevné hygienické návyky. Do velké míry si kotě také vytvořilo vztah k člověku i k jiným kočkám, případně i jiným zvířatům. Na kotěti je velmi dobře patrné, zda bylo vychováno ve středu rodiny nebo ve voliéře s omezeným kontaktem. Přestože by se zdálo, že tento věk je ještě velmi nízký, chyby, zejména nedostatek kontaktu s lidmi, se již nedají příliš napravit. Věk kolem 3 měsíců je období, kdy předtím úzkostlivě starostlivá kočičí matka přestává o svá koťata jevit zájem a nutí je tak k samostatnosti. V tomto věku čeká naprostou většinu koťat velká životná změna - jsou prodána nebo darována do nové rodiny, novým majitelům. Je v zájmu kotěte i všech zúčastněných osob udělat vše pro to, aby toto období kotě překonalo co nejlépe. Tím nejdůležitějším je zásada neprodávat kotě předčasně a nechat je do 12 až 14 týdnů u jeho matky.
Dále následuje období rychlého růstu a nabývání fyzických i psychických sil. Mladá kočka - je-li vhodně vedena - se rychle učí novým dovednostem a sžívá se s novými majiteli a novým domovem. Kotě je velmi hravé a veselé. Postupně se dotvářejí také plemenné znaky, avšak v období růstu může někdy dojít k dočasné ztrátě harmonie kočky, která je „samá ruka, samá noha“. To bývá markantní zejména u zavalitých plemen a může to znamenat i menší zklamání na výstavě, které však majitel nemá brát příliš vážně.
Dotváří se také zbarvení a případná kresba srsti a i zde je na místě v klidu vyčkat dospělosti a neunáhlovat svoje soudy.
Do tohoto období spadá také dokončení očkování. Kolem pátého měsíce věku kotě přezubuje, většinou nenápadně a bez obtíží. Někdy je nutné přechodně dávat měkčí stravu, pokud má potíže s kousáním a pozorujeme, že špatně žere. Vyskytnou se i případy, kdy veterinář musí některý mléčný zub vytrhnout, pokud hrozí, že stálý zub bude nesprávně uložen. Extrakce zubu se provádí ve slabé narkóze a bezbolestně.
Období dětství končí završením pohlavní dospělosti. U kočky se objeví první říje, což je dosti závislé na plemeni. Štíhlá plemena jsou známa svým rychlým zráním, a tak u mladé siamky, orientálky nebo barmské kočky můžeme první říji čekat už v 8. měsíci, ale také dříve. Jedna z mých orientálních koček měla první říji už ve 4 měsících! Mohutná plemena obecně dospívají později, ale kolem 1 roku už má většina koček svou první žíji za sebou. Podobně je tomu s kocouřími projevy dospělosti, které se nepřehlédnutelně hlásí značkováním teritoria a snahou krýt kočky, pokud s nějakými žijí pohromadě. Od věku 6 měsíců je už třeba dávat pozor na kočky v říji, protože by se mohlo stát, že budou takovým mladíkem nakryty. Zde opět platí, že kocouři štíhlých plemen jsou zralí dříve.

Kočičí stáří
Kočky začínají pomalu stárnout po 10. roce věku. Chovatelé však většinou kočky k chovu přestanou používat již dříve. Poslední koťata mají obyčejně kolem 7. roku, kocouři kryjí o něco déle. Mnoho chovatelů nechává své kočicí „důchodce“ po ukočení jejich úkolů v chovu kastrovat, avšak to záleží na individualitě každé kočky. V tomto věku se říje již zeslabují a ubývá na jejich frekvenci.
Stárnutí nemá žádné nápadné projevy, pokud kočka nezačne trpět nějakou chorobou. Objevují se pozvolna potíže s chrupem, tvoří se zubní kámen ve větší míře než dřív, oslabuje sluch, zrak i čich. Kočka má ztuhlejší svalstvo a klouby a skáče opatrněji. Staré kočky také více spí a častěji zvracejí smotky chlupů, které polykají při lízání srsti. Občas také nemají dost síly k důkladnému obroušení drápů, kterými se zachycují. Častějšími se stává také močové potíže. Avšak všechny tyto projevy přicházejí velmi pomalu a někdy je objevíme zbytečně pozdě. Proto si starší kočky víc všímáme, doporučuje se chodit alespoň jednou ročně na preventivní lékařské prohlídky.
Staré kočky mají většinou sklon k hubnutí. Kromě některých případů obézních zvířat spíše ubývá podkožního tuku a některé kočky jsou vyloženě hubené.
Starým kočkám začneme trochu solit potravu, aby více pily. Při krmení dáváme přednost lehčeji stravitelnému bílému masu (drůbež) před tmavými druhy masa a vynecháme vnitřnosti. Krmíme vícekrát denně (alespoň 3x) menšími porcemi. Dodáváme vitaminy ve formě různých tabletek a bonbonů. Pro častý sklon k zácpě podáváme pravidelně potravu s projímavým účinkem, protože zácpy u starých koček mohou být úporné. Vyzkoušíme trochu mléka a másla, projímadla nedáváme nikdy sami bez konzultace s veterinářem. Dbáme také na pravidelné vyčesávání mrtvé srsti. Staré kočky potřebují více tepla než mladé. Osvědčují se elektrické dečky, zapnuté na nejnižší stupeň.
Staré kočky bývají citlivé na změnu prostředí a jiné stresy. Na to dbáme v době dovolené při zajišťování náhradní péče. Výhodnější je nechat kočku ve svém bytě a nechat někoho docházet nežli ji přemisťovat. I tak se občas vyskytnou potíže v tom smyslu, že kočka fixovaná na svého pána v době jeho nepřítomnosti špatně žere.

Marie Říhová
Převzato z knihy nakladatelství DONA Chováme kočky.



26.09.14

Řeč těla koček aneb jak kočky mluví

Kočky se stejně jako ostatní živočichové potřebují nějak dorozumívat se svým okolím. Kvůli tomu, že neumí mluvit, si musely vytvořit širokou škálu různých gest a grimas, které jsou pro ostatní zvířata lehce srozumitelná. Bohužel, my lidé s tím občas míváme problémy.

Ocas kočky

Ocas vztyčený přímo nahoru
Takovouto polohu ocasu nejčastěji vidíme u koček, které potkají oblíbenou osobu nebo zvíře. Ocas se může lehce chvět. Potom kočky ocas o svoje oblíbence třou a ovíjí jej kolem nich. Tímto jednáním kočka ostatním sděluje: „Toto je moje." Pokud je v této poloze konec ocasu ohnutý ke straně, kočka se sice o nějaký objekt zajímá, ale je nejistá a neví, co přesně má dělat. Kočka, která se ocitla v nějakém sporu, bude mít ocas vzpřímený a lehce nakloněný. Dává tím najevo, že je připravena zaútočit a třeba vyhnat vetřelce ze svého teritoria. Pokud je ocas ve vzpřímené poloze ztuhlý a naježený, znamená to, že je kočka agresivní, v podstatě Vám takto vyhrožuje, že zaútočí.

Švihání ocasem
Když kočka švihá ocasem ze strany na stranu, je rozčilená. Pokud kočka švihne ocasem prudce a jen jednou, vyjadřuje tím: „Nechci s tebou mít nic společného." Většinou je takové švihnutí doprovázeno odvrácením pohledu, případně odchodem pryč.

Kočičí uši

Uši položené dozadu
Kočka s takto postavenýma ušima se připravuje k boji. Pravděpodobně se stalo něco, co ji rozrušilo a dalo jí důvod obávat se o svou bezpečnost.

Uši položené dopředu
Takto položené uši vidíme u koček, které číhají na kořist. Snaží se tak co nejvíce zmenšit a být nenápadné.

Vzpřímené uši
Vzpřímenýma ušima vyjadřuje kočka o něco zájem, například když zahlédne kořist.

Pohyby těla kočky

Otírání se
Když se kočka o někoho nebo o něco otírá, není to pouze vyjádření náklonnosti. Tímto způsobem kočka také označuje to, co jí patří. Pokud jde o lidi, většinou se tře celým tělem. Věci obvykle označuje třením brady.

Trucování
Pokud kočce za něco vyhubujete, může se stát, že se k Vám obrátí zády a bude trucovat. Stejně zareaguje, když se jí budete smát. Pokud se k Vám obrátí zády, nemusí pokaždé trucovat. Může se také jen snažit předstírat, že se nic nestalo.

Kočičí tlama

Olizování
Když se kočka olizuje, je nervózní a úzkostlivá. Pokud olizuje někoho jiného, je to projev sympatií a důvěry.

Kočičí úsměv
Kočky jsou schopné stáhnout koutky úst dozadu a vytvořit tak jakýsi úsměv. Ten značí spokojenost se sebou sama, je to výrazsamolibosti.

Co kočka dokáze s očima

Přivřené nebo zavřené oči
Kočka takovýmto výrazem vyjadřuje spokojenost, často bývá doprovázen předením.

Široce otevřené oči
Takto vypadá kočka, kterou něco vyrušilo a není si úplně jistá, o co jde.

Upřený pohled
Pokud kočka upřeně kouká do očí někoho jiného, pokouší se ho vytlačit z jeho teritoria. Když nezabere jen tento výhružný pohled, zaútočí. Proto byste nikdy neměli kočce zírat do očí. I kdyby Vaše úmysly byly přátelské, kočka by si to mohla špatně vyložit.

Kočky jsou schopné vyjádřit pomocí svého těla, mimiky a gest obrovské množství pocitů, přání a dalších věcí. Záleží jen na nás, jak dobře je budeme znát a jak jim porozumíme.

Autorka: Jana Hujerová

21.09.14

Anestezie/Narkóza u koček

Téměř každý už se setkal s tím, že jeho zvířátko muselo absolvovat narkózu. Ať už jde o banální
nebo vážné zákroky, plánované výkony, zákroky urgentní…Mezi laickou veřejností koluje mnoho nesprávných, případně zkreslených informací o anestezii u zvířat. Pokusím se Vám přiblížit tuto oblast z pohledu majitele.
Úhel pohledu na narkózu se liší, lékař a klient se na tento problém dívají odlišně.

Lékař zvažuje vhodnost anestetika ve vztahu k plánovanému výkonu, stavu zvířete, jeho věku, potřebné délce a hloubce narkózy pro daný výkon, řeší i ekonomickou stránku, akceptovatelnou klientem. Majitel chce vždy narkózu „slabou a krátkou“, protože má o svého miláčka strach a nechce ho zbytečně zatěžovat.

Čím může průběh narkózy pozitivně ovlivnit majitel?

(Při plánovaných zákrocích):
Doporučujeme mít zvířátka odčervená, zbavené parazitů cca 3 týdny před zákrokem. Je vhodný dopředu provedený kontrolní odběr krve, který mnoho vypoví o zdravotním stavu, fungování jater a ledvin a o krevním obraze. Tyto informace jsou pro lékaře pomůckou při volbě typu anestetika.

Pacient má před narkózou hladovku. Její délku dohodnete s Vaším lékařem- délka hladovky se liší u kočky, psa, vzhledem k věku zvířete, jeho stavu a samozřejmě podle typu operace. Hladovka zabrání zvracení a komplikacím při anestezii. Obecně se hladovka pohybuje od 6 do 12 hodin. Vodu mohou zvířata dostávat ještě dvě hodiny před zákrokem.

Zvířátko přiveďte do ordinace v dohodnutou dobu. Záleží na povaze pejska a na zvyklostech kliniky. Někdy je pacient více stresovaný přítomností nervózního majitele – pak je vhodnější pobyt v hospitalizačním oddělení, kde je klid, chládek (obzvlášť v horkých letních měsících se zvíře aklimatizuje po cestě autem), jindy je příjemnější, aby zůstal majitel se svým psíkem co možná nejdél a minimalizuje se pobyt v neznámém prostředí. Obvykle to správně odhadne lékař, který vás oba dobře zná.

Obecné (laické) dělení anestezie:

  • inhalační, injekční=(podle způsobu aplikace)
  • úplná, neúplná=(podle stavu vědomí)
  • krátkodobá, dlouhodobá=(podle délky trvání)

Ponechám to dělení, protože laik vnímá opravdu tyto varianty. Buď jeho zvířátko anestetikum vdechuje, nebo ho dostalo injekčně….a dále je v celkovém spánku = nevnímá nic, nebo je uspané částečně). Lékař vnímá vedení anestezie jinak, jde o různé mezistupně spánku, blokování bolestivosti, pohyblivosti, různé formy aplikace léčiv, jejich kombinace – ale to obvykle majitel nevnímá jako prioritu.

Volba typu narkózy je hlavně úlohou lékaře. Souvisí se správným výběrem pro daný výkon, pro konkrétního pacienta a souvisí také s technickým vybavením kliniky.


Pojďme jednoduše popsat jednotlivé narkózy – jak se podávají, co znamenají pro kočičku či pejska a jeho majitele. Zmíníme se také o jejich výhodách a nevýhodách.

Inhalační

Hlavní anestetikum (isofluran, halotan)je vdechované. Co narkóze předchází? Psík dostane premedikaci podanou injekčně (do svalu, do žíly). Jedná se o lék, který pacienta nakrátko uspí, zrelaxuje a umožní zavedení „dýchací trubičky“. Bez tohoto mezistupně není možné do průdušnice zavést dýchací kanylu, neboť zvíře by kašlalo, kousalo a uteklo pryč. Tady přichází častá otázka klienta: „…ale vždyť to má být narkóza inhalační…Co mu to pícháte??! Takže: náš pacient je uspaný injekčně na 5 minut, zavede se endotracheální trubička do průdušnice, injekční sedativum rychle vyprchá a dále funkci anestetika přebírá vdechovaná látka. Velkou výhodou je možnost dokonale ovlivňovat délku a hloubku narkózy. Psík nejprve podstupuje nebolestivé holení, dezinfekci, kdy nemusí být v hlubokém spánku. Spánek se prohloubí postupně podle potřeby zákroku. To samé platí při ukončování operace, kdy se intenzita narkózy snižuje a zvíře se budí. Je výhodou, že používaný přístroj monitoruje množství kyslíku v krvi, frekvenci dechu, puls, je schopný dýchat za zvíře ve chvíli zástavy dechu, atd. Dnes je inhalační anestezie obvyklým standardem pro všechny chirurgické zákroky. Dopředu zpřístupněná žíla a nitrožilní kanyla je požitá k aplikaci léků, infuzí a v případě komplikací k urgentnímu zásahu. Samozřejmě se toto všechno odráží ve vyšší ceně narkózy, ale náklady na materiál a pracnost jsou vždy výhodou pro vašeho pacienta.

Injekční

Látka se vpíchne do svalu, nebo do žíly. I zde se dá měnit hloubka narkózy podle typu použitých léků jejich kombinací a přidáváním. Chce to značnou zkušenost a cit anesteziologa, protože zohledňuje výběr léků, jejich kombinaci a množství s ohledem na zdravotní stav zvířete, vzhledem k potřebám samotného zákroku v souvislosti s jeho bolestivostí, délkou atd.

Doba trvání a hloubka narkózy

Jsou opět jinak vnímané majitelem a jinak lékařem. Někdy je vhodné pozvolné probouzení pacienta, jindy je nutný rychlý návrat k vědomí, při méně bolestivých zákrocích (převazy, rtg, revize rány) postačuje sedace, tj. neúplná narkóza, naopak jindy podle majitele „lehká věc“ není technicky zvládnutelná bez celkového uspání.

Všechny varianty mají svoje přesné indikace. Vždy je důležité, aby majitel věděl a chápal, co se s jeho pejskem nebo kočičkou děje a proč je tomu tak. Osvědčilo se mi hovořit o těchto věcech dopředu na předoperační konzultaci, kdy nejsme vystaveni stresu , časovému tlaku a je dostatek času na zodpovězení všech otázek. Obezřetnost je vhodná při takzvaných „probouzečkách“, velmi efektních pro klienta, kdy psík po podání protilátky vyskočí rovnýma nohama. Tento typ sedace vypadá z pohledu klienta velmi šetrně, ale je často nevhodný pro staré pacienty s onemocněním srdce. Proto je někdy dobré volit jiný druh anestetika.

Někdy naopak majitel trvá na ošetření „bez uspání“, přičemž zbytečně vystavuje svého kamaráda stresu, opakování rentgenových snímků, bolestivé manipulaci, což považuji za zbytečné.

Dbejme společně, aby narkóza byla pro našeho malého pacienta co nejšetrnější, nejméně zatěžující, ale aby ho chránila před zbytečnou bolestí, stresem, nepříjemnou manipulací a aby umožnila vykonat vše nutné pro zlepšení jeho zdraví a pohody.

Nebojte se o všem dopředu diskutovat, ptejte se, abyste rozuměli a měli jistotu, že společně vybereme to nejlepší, co lze.