Nejdůležitější gesta jsou:– otírání se čenichem, je to důkaz lásky a důvěry,
– ducání hlavou, kočka se dožaduje pozornosti člověka nebo jiné kočky,
– strkání packou, kočka se tímto gestem snaží připomenout, upozorňuje na svoji přítomnost,
– doteky hmatovými vousy, projevuje tím něžnost, má zájem o seznámení,
– očichávání, jedná se opět o seznamovací gesto,
– válení se na zádech, kočka takto dává najevo dobrou náladu, hravost,
– otírání se o nohy, kočka takto zdraví nebo chce o něco požádat (např. o potravu, pamlsek),
– lehce zdvižená packa, znamená varovné gesto,
– olizování, je projevem laskání,
– zívání, kočka takto projevuje nudu, dlouhou chvíli,
– oblizování se, kočka očekává potravu.
Kromě různých gest kočka ovládá také řeč. Co na tom, že pouze kočičí. Základem kočičí řeči je mňoukání. Kočky ale umí také kňučet, vrčet, příst, kňourat, pronikavě vřeštět, prskat i funět. To všechno s rozdílným výrazem a v několika tónových výškách. Slovní zásoba koček obsahuje výraz pro vzrušení, výzvy, signální volání a hovorové tóny. Kočka mňouká hlasitě a zřetelně, ale ne vždy své mňau dopoví až do konce. Jeho tón může být lákavý, vyzývavý, přátelský, nespokojený, naříkavý, vyzývavý, znuděný, vzrušený – s ohledem na danou situaci. Kňučení a vrčení jsou obměnou mňoukání.
Kočka dokáže příst z různých příčin. Koťata předou během kojení a matka se tak dozvídá, že jim je dobře. Ona sama jim něžnými zvuky dává najevo svoji přítomnost. Starší kočky se předením vzájemně oslovují a dávají tak najevo přátelské úmysly. Zvířata, která se znají, se předením vyzývají ke hře. Kočka však také přede, když je nemocná.
Význam jednotlivých zvuků:
– mňoukání, kočka volá či zdraví známé kočky, podle zvuku mňoukání můžeme rozlišovat náladu kočky,
– kňučení, kňučením si kočka povídá, může tak dávat najevo také nudu či zklamání nebo může jít o snahu něco vyžebrat,
– vrčení, projev mazlení,
– výhružné vrčení, jedná se o výraz nejistoty, strachu, zlosti, pokud tento zvuk kočka vydává, docela určitě zaútočí, je to výstraha,
– pronikavý skřek, kočku něco bolí nebo má velký strach,
– funění, zvuk je vydáván při leknutí, strachu, zlosti,
– prskání, kočka tímto zvukem hrozí, varuje,
– předení, kočka tímto zvukem vyjadřuje vlídnost, spokojenost, radost.
Kočka svému člověku rozumí. Orientuje se podle zvuku slov a polohy hlasu. Aby se člověk naučil své kočce rozumět, musí ji pozorovat, věnovat se jí, nevychovávat ji jako psa, studovat literaturu. Měl by s kočkou komunikovat, mluvit na ni klidným tónem, spojovat verbální komunikaci s gesty, pro jednotlivé činnosti používat stále stejná slova. Pokud budete tato pravidla dodržovat, zjistíte, že kočka reaguje na zavolání jménem, na povel. Naučí se na naše gesta bezpečně reagovat a pak můžeme skutečně tvrdit, že s kočkou dokážeme mluvit.
text: Dana Skopcová, foto: Radka Tesařová
Foto archiv Sphynx Cattery Mutiny,CZ
Krásný den Vám přeje Sandra a Sphynx Cattery Mutiny
Žádné komentáře:
Okomentovat