Já jsem teda pěkně naštvaná na tu moji paní bytu. Pořád mi
nechce dopřát žádného pořádného kocoura a já už ho chci od pěti nebo šesti
měsíců. Kdo si to má pořád pamatovat? Jak dlouho se jí to snažím říct?
A to jsou doma dva chlapi a ti už bohužel nemají kulky. Tak
se jim občas posmívám, že jsou bezkulkáči, ale pššt, že jsem vám to řekla,
nesmí se to dozvědět, protože by se mi smáli, že jsem drbna kočičí.
Mého srdce šampión je on….Muminek. Můj, mírně obézní, idol.
Toho miluji nade vše a dala bych za něj i „život“. Jen když přijde to
mrouskání, že mám chuť na nějakého kocura, to je chudák….i když nechci tak, vám
to přiznám.
Lepím se na něj jako lepidlo…pořád se chci o něj otírat,
lísat a tak dlouhou na něj útočím prdélkou, až tím, co má v tlamičce, jak
se tím pořád olizuje a čistí, mě musí….však vy víte co.
A nejlepší je, když Mumik leží na paní bytu a já se přiřítím
se svými potřebami se lísat, tak paní bytu to vždycky vydrží s námi jen
chvilku a musíme dolů…nevím teda proč? Je divná!
Když už jsem fakticky nesnesitelná, tak mi uteče, ale já jej
stejně pronásleduji i tak a to už Mumik zaujme bojovou pozici a na mě vrčí,
prská, ať mu dám chvilku pokoj a já jako správná Xena bojovnice se nedám
zastavit.
Mutinek to je taky má další mrouskající oběť, ale už to tak
nehrotím jako u mého idola Muminka. Ale Mutinek je takový náš bobišek mazlivý a
paní bytu asi nejvíc milovaný (trochu kecám, miluje nás všechny)! Ale je fakt
trochu jiný, pořád se po ní plazí místo, aby se plazil po mně, tulí a mazlí.
No, ale vraťme se k mému mrouskání. Mutika obtěžuji taky stejně, ale když
přede mnou utíká, tak křičí jako bych ho chtěla zavraždit, to je sranda, tak ho
pak honím schválně.
Ale jinak jsme úplně normální rodinka.:)
Žádné komentáře:
Okomentovat